Když se v roce 2002 objevil na plátně agent Jason Bourne v podání Matta Damona, nevzbudil žádné velké pozdvižení. Agent bez minulosti byl solidní reprezentant špionážního žánru, nic víc, nic míň. S příchodem režiséra Petera Greengrasse už se v druhém díle, Bourneově mýtu, objevil náboj, který přesahoval hranice žánru. Ve třetí části postoupil ještě o stupínek výše, Bourneovo ultimátum je stylově ještě čistší, neuvěřitelně rychlý a formálně takřka dokonalý film. Jediné jeho minus spočívá v tom, že nepokrytě počítá se znalostí předchozích filmů. Divák nevybavený touto zkušeností bude nejspíš hodně dlouho zírat na plátno, aniž by tušil, před čím ten chlapík uniká a proč mu jdou všichni po krku.
Kdo je v obraze, užije si
Do příběhu vstupujeme rovnýma nohama, respektive po hlavě, a kdo neví, že se agent Jason Bourne před pár lety probudil s vědomím, že umí zabíjet a netuší proč, má prostě smůlu. Kdo je v obraze, má naopak šanci si užít podívanou, která ani vteřinu nenudí.
Hodnocení LN: * * * * |
Bourneovo ultimátum USA 2007 |
Způsob, jakým je film vyprávěn, dokonale vystihuje pocit člověka, kterému jde v každé minutě o život, on má ale schopnost odolávat i velké přesile. Není v tom nic nadlidského, jen tvrdý výcvik a posedlost touhou zjistit, kým ve skutečnosti je.
Muž na útěku, sám proti celému světu - tenhle model byl ve filmu zpracován bezpočtukrát, ale jen málokdy to bylo tak napínavé, důmyslné a přitom prosté. Greengrass koncipoval film jako sérii honiček, jejichž efektnost nespočívá v míře explozivity a akce (i když i ta tu má své dobře vybrané místo), ale v rafinovanosti filmového vyprávění.
Typická je jedna z prvních sekvencí, v níž se má Bourne sejít na nádraží s novinářem, jehož se snaží zlikvidovat agenti CIA. Bourne po telefonu naviguje novináře prakticky krok za krokem tak, aby unikl zabijákům. Přesně odhaduje, který muž z davu je jedním z agentů, kdy je třeba se sehnout a „jako“ si zavazovat tkaničku, do kterých dveří vstoupit, které zabouchnout a kdy jediným dokonale nacvičeným pohybem omráčit stokilového chlapa.
Bourneova mise má díky Mattu Damonovi velice lidský rozměr. Damon nemá tvář vraha, ale umí jím být, v jeho obličeji se odráží tragédie „vraždícího androida“, který touží po jediném: přestat zabíjet. K tomu ale potřebuje vědět, kým ve skutečnosti je.
Těžiště Greengrassovy tvorby tvoří ambiciózní opusy s politickým akcentem jako Let č. 93 a Krvavá neděle. I do Bourneova ultimáta trochu politiky „zavlekl“ - paranoidní atmosféra a všemocná CIA, to vše reflektuje jistou vrstvu americké současnosti. Nicméně režisér trvá na tom, že natočil film na sobotní večer, tedy takový, který má strhnout a bavit.