Inscenace známého kanadského režiséra Roberta Carsena původně vznikla v koprodukci La Scaly a Opera National v Londýně, premiéra se konala v Theatre du Chatelet v Paříži. V jedné ze scén pobíhají polonazí muži s tvářemi Blaira, Putina, Bushe, Berlusconiho a Chiraca. Pětice je opilá a oblečená pouze v plavkách v národních barvách a v kravatách. Poskakuje na břehu moře nechutně zašpiněného ropou, což je zcela jasný odkaz na válku v Iráku. Posléze panstvo plave na nafukovacích lehátkách.
Podle libreta představují tyto postavy bývalé vládce, kteří upadli v nemilost, a hlavní hrdina je potkává na moři, když spěchá za milovanou Kunigundou do Benátek. Carsenova inscenace se pak silně vymezuje proti současné americké politice a je plná narážek na toto téma - od McCarthyho přes Doris Dayovou až po Vietnam. Ostatně Voltairova předloha je sama jízlivou ironií na politické poměry.
Intendant La Scaly Stéphane Lissner po zhlédnutí premiéry 26. prosince v Theatre du Chatelet v Paříži prohlásil, že tato inscenace se pro jeho operní dům nehodí, a vyškrtl ji z programu na tento rok. Po rozhovoru s režisérem nakonec své rozhodnutí změnil, nyní však probíhají další jednání o úpravách, jimiž je uvedení Candida v La Scale podmíněno. Provokativní výstup s politiky tak v sérii představení, která by měla v Miláně začít v červnu, téměř jistě nebude.
Intendant La Scaly své požadavky poněkud nedůvěryhodně a mnohomluvně vysvětluje uměleckými důvody. Italský tisk mu ovšem příliš nevěří, domnívá se spíš, že nechce riskovat nepříjemnosti s Berlusconim, který si ve zmiňované kontroverzní scéně prý přihýbá víc než ostatní a je parádně opilý. Berlusconi se rád vyjadřuje ke všemu a s La Scalou měl konflikt poměrně nedávno. Jako premiér se vložil do polemiky ohledně technických zaměstnanců, kterých podle něj divadlo zaměstnávalo přespříliš.
Lissner odmítá režijní pojetí výstupu jako izolované anekdoty a zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí se neodvíjí od žádné intervence zvenčí. Přesto jeho zásah vyvolal další polemiku, mnozí mluví o konci experimentálních režií v opeře, protože opět zesílilo volání po návratu k tradičnímu pojetí klasických titulů. V tomto směru mnozí nedávno přivítali v La Scale poněkud muzeální Aidu Franca Zeffireliho, která prý byla odpovědí na všechny manipulace. Předtím se ovšem rozhořčovali nad Donem Giovannim v režii Petera Mussbacha, který přijel na scénu na skútru.
Odpůrci konvencí ale zase poukazují na to, že ve Francii měla inscenace jasný úspěch. Pochvalné kritiky vyšly v Liberation i v ĽExpress. Podle nich se režii podařilo dát do souvislostí ztrátu hrdinova optimismu se současným stavem americké společnosti. „Je to krutá, výsměšná, vulgární a cynická inscenace, ale přesně líčí stav věcí,“ píše se v jedné recenzi.
Režisér Robert Carsen by se měl s Lissnerem nad návrhem podoby inscenace pro La Scalu sejít v polovině ledna.
Podle libreta představují tyto postavy bývalé vládce, kteří upadli v nemilost, a hlavní hrdina je potkává na moři, když spěchá za milovanou Kunigundou do Benátek. Carsenova inscenace se pak silně vymezuje proti současné americké politice a je plná narážek na toto téma - od McCarthyho přes Doris Dayovou až po Vietnam. Ostatně Voltairova předloha je sama jízlivou ironií na politické poměry.
Intendant La Scaly Stéphane Lissner po zhlédnutí premiéry 26. prosince v Theatre du Chatelet v Paříži prohlásil, že tato inscenace se pro jeho operní dům nehodí, a vyškrtl ji z programu na tento rok. Po rozhovoru s režisérem nakonec své rozhodnutí změnil, nyní však probíhají další jednání o úpravách, jimiž je uvedení Candida v La Scale podmíněno. Provokativní výstup s politiky tak v sérii představení, která by měla v Miláně začít v červnu, téměř jistě nebude.
Intendant La Scaly své požadavky poněkud nedůvěryhodně a mnohomluvně vysvětluje uměleckými důvody. Italský tisk mu ovšem příliš nevěří, domnívá se spíš, že nechce riskovat nepříjemnosti s Berlusconim, který si ve zmiňované kontroverzní scéně prý přihýbá víc než ostatní a je parádně opilý. Berlusconi se rád vyjadřuje ke všemu a s La Scalou měl konflikt poměrně nedávno. Jako premiér se vložil do polemiky ohledně technických zaměstnanců, kterých podle něj divadlo zaměstnávalo přespříliš.
Lissner odmítá režijní pojetí výstupu jako izolované anekdoty a zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí se neodvíjí od žádné intervence zvenčí. Přesto jeho zásah vyvolal další polemiku, mnozí mluví o konci experimentálních režií v opeře, protože opět zesílilo volání po návratu k tradičnímu pojetí klasických titulů. V tomto směru mnozí nedávno přivítali v La Scale poněkud muzeální Aidu Franca Zeffireliho, která prý byla odpovědí na všechny manipulace. Předtím se ovšem rozhořčovali nad Donem Giovannim v režii Petera Mussbacha, který přijel na scénu na skútru.
Odpůrci konvencí ale zase poukazují na to, že ve Francii měla inscenace jasný úspěch. Pochvalné kritiky vyšly v Liberation i v ĽExpress. Podle nich se režii podařilo dát do souvislostí ztrátu hrdinova optimismu se současným stavem americké společnosti. „Je to krutá, výsměšná, vulgární a cynická inscenace, ale přesně líčí stav věcí,“ píše se v jedné recenzi.
Režisér Robert Carsen by se měl s Lissnerem nad návrhem podoby inscenace pro La Scalu sejít v polovině ledna.
