Vlastní pokoj představuje kromě Zátkové Editu Hirschovou, Marii Galimberti-Provázkovou, Mirku Miškovskou a Evu Kmentovou. Všechny jsou objevem teoretiček umění Aleny Pomajzlové, Martiny Pachmanové, Anny Pravdové, Vandy Skálové a Daniely Kmentové.
Jaké skvosty se ještě objeví?
Vlastní pokoj je samostatnou výstavou v Písecké bráně, která ukazuje, že umělkyň-žen významu Růženy Zátkové existuje celá řada. Expozice je k vidění stejně jako hlavní výstava do konce května, otevřeno denně kromě pondělí.
Současně s Vlastním pokojem probíhá i série přednášek přibližující život zmiňovaných umělkyň. Nese podtitul Źeny kurátorky o ženách umělkyních. Aktuální připadá na 12. května (Eva Kmentová), další na 19. května (Marie Galimberti-Provázková) a poslední 24. května (Mirka Miškovská). Přednášky se konají rovněž v Písecké bráně.
Vlastní pokoj v Písecké bráně
Za zmínku stojí i rekonstrukce plastiky Beranidlo, které se zachovalo pouze na fotografiích. Socha inspirovaná bušením beranidla na stavbě v blízkosti ateliéru Zátkové bylo prvním z vrcholů její tvorby. Na výstavě je její věrná kopie, kterou na základě tří snímků vytvořil sochař Michal Gabriel. Dílo se nazývá i Beran nebo Senzibilita, hluky a rytmické síly beranidla.
Zapomenutá Signorina XO Růženě Zátkové (1885–1923) dlouho vědělo jen pár odborníků. A přitom její život by mohl sloužit jako podklad pro romantický film formátu Fridy Kahlo: mladá ambiciózní žena chce prorazit ve světě umění. Provdá se za bohatého muže s konexemi, odchází sním do ciziny, kde se seznamuje se špičkou soudobého umění. Slibně se rozvíjející kariéru ale přeruší nemoc, díky níž si uvědomí důležitost svobodného tvůrčího sebevyjádření. Nedlouho po tom předčasně umírá, aniž by se jí podařilo zanechat po sobě hlubší stopu. Tu ale objeví historička umění Alena Pomajzlová, která z fragmentů, jež léta sbírá, nakonec vytvoří reprezentativní výstavu v Císařské konírně Pražského hradu. Ta potrvá ještě do 31. července. Více na www.ruzenazatkova.cz. |
