Pětice bratrů slůňadel vypadá trochu jako sloni, ovšem jen na první pohled. Slůňadla jsou totiž „vědě neznámá a nemají žádná latinská jména“. Pomocí obrovských uší dokážou létat a chobůtky podle potřeby mění v dechové hudební nástroje, hasičské stříkačky, šroubováky nebo lopaty. Nežijí v afrických savanách, ale v chaloupce v hloubi Boubínského pralesa a kamarádí se s tamní moudrou sovou i dobráckým medvědem Jindřichem Hradcem. Společně vyřeší lecjaký zapeklitý problém.
Hra s významy, odstíny a náladami
Ilja Kučera ml. se prosadil jako hudební publicista, rozhlasový moderátor a také spisovatel. Románovou prvotinu publikoval už v roce 1992. Jeho zatím posledním dílem pro dospělé je román Přehodit řeku (2018), proplétající příběh nacisty zavražděného Rudolfa Formise s fiktivní dějovou linií ze současnosti, ve které syndromem vyhoření trpící novinář pátrá po Formisových osudech. V roce 2021 si ovšem Kučera vyzkoušel jiný, velmi zrádný žánr, sbírku moderních pohádek. Kniha Slůňadla vzbudila patřičný ohlas a rok po vydání se dočkala audio podoby.
ILJA KUČERA ML., ČTE MAREK EBEN: SLŮŇADLA CD mp3, vyd. Tebenas, 2022 |
V případě Kučery, který v rané dospělosti přišel o zrak, dává audio verze příběhů zvláště dobrý smysl. On totiž autor ve svém vypravěčství proměnil handicap v přednost. Píše zvukomalebně či spíše „slovomalebně“. Když v úvodu knihy popisuje svoje hrdiny, doslova je slyšíte a hned i vidíte nad hlavou: „Projděte se někdy za letního večera, kdy všechno potemní, podél Otavy nebo Křemelné. Dobře se zaposlouchejte. A vsadím se, že za šuměním, mumláním a bubláním těchhle šumavských řek za chvilku zaslechnete ještě něco jiného. Něco jiného než řeč vody, než nekonečné šelestění ve vrcholcích věkovitých horských smrků a borovic. To totiž nad vašimi hlavami přeletěla slůňadla.“
Autorův jazyk je vodou na mlýn Marka Ebena, který knihu nejen „pouze“ načetl, ale s gustem si užívá hru s významy, odstíny, náladami, tvary a zvuky slov, vět a příběhů. Ebenův vypravěčský a herecký talent netřeba znovu vypichovat. A má-li maestro vypravěč k dispozici takto zdařilou předlohu, výsledkem je doslova „koncert“. Více než tříhodinová audiokniha plyne stejně kouzelně, průzračně a malebně jako ony šumavské říčky a uteče jako voda.
Mimochodem, „koncert“. Neodmyslitelnou součást audioknihy tvoří hudba a písně, které napsal písničkář Raven a zpívají například Jaroslava Kretschmerová, Jiří Lábus, Richard Tesařík či Jan Jiráň, který záznam zároveň režíroval. Audiokniha Slůňadla zkrátka patří k těm příkladně dotaženým a vymazleným, přesahujícím formát mluveného slova.
Herbík Hankuk a hastraman – rastaman
Že je autor hudební publicista, prozradí několik detailů i celý jeden příběh. To když slůňadla zachrání koncert jistého jazzového pianisty „Herbíka Hankuka“. Jinde zase Kučera vysvětluje, proč si šumavský hastrman čili „hastraman – rastaman“ zpívá jamajské reggae. Plejáda vtipných momentů zaručuje, že se při poslechu budou bavit nejen děti, ale i „jejich dospělí“. Nejde ovšem o pouhou snůšku vkusných legrácek. Nejdůležitější zůstávají samotné příběhy. Typický pohádkový vítězný boj dobra se zlem či nespravedlností, kterou může představovat nejen tlupa šumavských loupežníků, ale i hloupý synek místního bohatého prominenta. To když televizní štáb dorazí točit na Šumavu vědomostní soutěž.
Vydáním audioknihy neztrácí smysl knižní podoba Slůňadel. Ani do tříhodinového rozsahu se totiž nevešly všechny pohádky. Chybí například nový pohled na libreto Rusalky. Jednou se totiž slůňadla postarala i o to, aby Dvořákův a Kvapilův operní příběh končil happy endem. Zvuk také nezprostředkuje výtečné linoryty akademického malíře Vojtěcha Horálka, i když alespoň ten titulní zdobí obal CD. Ideální je bavit potomky i sebe oběma verzemi.
Teď už chybí jen filmové zpracování pohádek. Velmi dobře si dovedu představit příběhy slůňadel třeba jako předlohu kresleného seriálu.
