Špionské hrátky s klasikou: Krycí jméno U. N. C. L. E.

Šťavnatá letní jednohubka Krycí jméno U. N. C. L. E. nedosahuje cinefilské hloubky žánrového hitu Quentina Tarantina – nabízí ovšem podívanou, která zaujme ultimativní prací s popkulturním odkazem první poloviny 60. let. Podobně jako Američan Tarantino i jeho britský generační souputník se ukájí formálními asociacemi na spaghetti westerny italského mistra Sergia Leoneho. U Ritchieho to dokonce působí ústrojněji: svou dvojici špionů vyšle do boje s přeživšími Hitlerovými pohůnky rovnou do slunné Itálie. 

S realitou studené války (a realitou obecně) ovšem nemá Krycí jméno U. N. C. L. E. mnoho společného. Guy Ritchie se inspiroval kultovním americkým seriálem společnosti NBC z let 1964 až 1968, ve kterém diváky bavili neprůstřelní mezinárodní špioni vybavení scifistickými pomůckami. Neznalost předlohy nevadí, i když Ritchie pracuje třeba i s podobností nových hlavních představitelů s původními herci – Robertem Vaughnem a Davidem McCallumem). Zajímavá je ovšem podobnost s prvními filmovými bondovkami, které vznikaly ve stejné době jako seriál. Také u zrodu seriálu navíc stál autor literárních dobrodružství agenta 007 Ian Fleming. 

Elegantní sukničkářský hrdina – špion Napoleon Solo – má s Jamesem Bondem mnoho společného. Seriál dokonce původně nesl název Ian Fleming’s Solo. Producenti bondovek si ovšem vroce 1964 vynutili změnu titulu, takže do názvu seriálu se dostala fiktivní organizace U. N. C. L. E. (United Network Command for Law and Enforcement). V ní spoluautor seriálu, scenárista Sam Rolfe, zaměstnal špičkové tajné agenty z různých částí světa. Zloděj uměleckých předmětů Napoleon Solo, donucený po dopadení pracovat pro CIA, tak ve filmu proti své vůli musí spolupracovat s kolegou z KGB Iljou Kurjakinem. Dějová linka se tak opírá o vděčné „vylaďování“ povahově i názorově nesourodých partnerů, kteří se posléze neváhají společně postavit proti svým nadřízeným.

Krycí jméno U. N. C. L. E. nabízí zdařilou retropodívanou.

Propadák pro milovníky „jiné“ akce

Působení hrdinů mimo systém připomíná „anarchistický“ koncept nedávného dílu Mission: Impossible. Agenti odmítající poslouchat rozkazy manipulátorských politiků připomínají rebelské hrdiny předchozích filmů Guye Ritchieho. Ten v roce 1998 debutoval nezávislou krimikomedií Sbal prachy a vypadni, k níž přidal podobně laděný Podfu(c)k a dvojici vysokorozpočtových „sherlockovských“ krimikomedií. Právě s příběhy Sherlocka Holmese a jeho přítele Watsona spojuje Krycí jméno U. N. C. L. E. důraz na vztah ústřední dvojice. 

Sázka na vycházející herecké hvězdy – dvaatřicetiletého Henryho Cavilla (Muž z oceli) a osmadvacetiletého Armieho Hammera (Osamělý jezdec) – je bezchybná: fyzická krása, inteligence a smysl pro humor poskytují dobrý základ pro postavy balancující na křehké hranici mezi žánrovou vážností a sebeironií. Stejně zábavné jako honičky jsou slovní konfrontace Napoleona a Ilji (třeba v dialogu v módním salonu o možnostech, jak sladit různé oděvní značky). 

Henry Cavill a Elizabeth Debicki.

I tentokrát Ritchie drsné chlapské kamarádství nařeďuje přítomností energické krásky. Východoberlínská automechanička Gabby Tellerová, z níž se nakonec vyklube důstojná spoluhráčka obou hrdinů, má v podání Švédky Alicie Vikanderové správný švih i design. Herecké obsazení zdařile doplňují Hugh Grant jako šéf U. N. C. L. E. Waverly či Němec Sylvester Groth coby sadistický strýček Rudi. Další body sbírá Krycí jméno U. N. C. L. E. za celistvý vizuální koncept, který sahá od slunečních brýlí až k evokaci zaniklé atmosféry evropských velkoměst – východního a Západního Berlína, Říma a Neapole. 

Spornější je překombinovaná režie. Guy Ritchie se tentokrát dramaticky minul s většinovým diváckým naladěním. Výborně vypadající (a dokonce relativně levně pořízený) film zatím utržil v pokladnách kin celosvětově ani ne polovinu ze svého pětasedmdesátimilionového rozpočtu. Což ho odsuzuje mezi finanční propadáky.
Divákům nikdy nevadila Ritchieho honba za vnějším efektem v neprospěch vnitřní celistvosti příběhu, postav i jejich vztahů. Krycí jméno U. N. C. L. E. si naopak vnitřní konzistenci udržuje, zřejmě díky angažmá zajímavého scenáristy Scotta W. Burnse. Ten předtím spolupracoval s takovými režisérskými esy, jako jsou Paul Greengrass a Steven Soderbergh. Spojení s Burnsem ovšem Ritchieho podpořilo v příliš nekomerčním uvažování... 

V jedné chvíli si Napoleon Solo labužnicky pochutnává na obložené bagetě, zatímco v pozadí scény Ilja tone ve vodě po souboji s nepřátelskou přesilou. Nejen divák a Ritchie, ale i sám hrdina ví, že v takovémhle filmu kolegu vždycky stihne včas zachránit. Pokud vás tenhle neortodoxní přístup k vyprávění zajímá, neváhejte si Krycí jméno U. N. C. L. E. divácky vychutnat.