  |
Jak také vypadala 60. léta
Kauza je věrným odrazem 60. let, o kterých panuje přesvědčení, že byla do jisté míry liberální. Ani tehdy však nebylo nijak mimořádné, že za studentskou recesi na májových oslavách, která byla označena za výtržnictví, se vyhazovalo ze školy. Tehdy ale z DAMU nevyletěl jen Ladislav Mrkvička, ale také Helga Čočková. Ta se vnutila policii jako svědek neviny zadrženého studenta, kterého esenbáci zatkli a vlekli násilím do antonu.
Také Jaroslavě Tvrzníkové bylo pozastaveno dokončení studia za to, že se na shromáždění studentů zeptala, co se vlastně stalo. Obě byly úspěšné začínající herečky – Čočková putovala na rok do výroby a po čase mohla školu dokončit a Tvrzníková byla po roce připuštěná k chybějící zkoušce a obhajobě diplomky.
Zmíněný Štefkův článek ovšem o perzekuci těchto dvou studentek mlčí, dokonce je uvádí jako údajné petentky pamfletu za Mrkvičkovo vyloučení a pak – jak jinak – pranýřuje známá jména z ročníku. Píše se v něm následující: „Než k vyloučení došlo, odehrála se ještě jedna nepříjemná epizoda. Státní bezpečnost a komunistické kádry v rámci školy tlačily na ostatní Mrkvičkovy spolužáky, aby se od něj distancovali a podepsali pamflet, že Mrkvička je rušivý element, podvratný živel a patří do kriminálu.
Mrkvičkovými spolužáky přitom byli například Josef Abrhám, Petr Čepek, Helga Čočková, Jiří Krampol, Václav Sloup, Jana Drbohlavová, Jaroslava Tvrzníková či Jiří Bednář. Všichni kapitulovali a podepsali, ale jediný, kdo se odmítl pod Mrkvičkovo odsouzení podepsat, byl Petr Čepek.“ Samozřejmě že bulvár se vybájené informace o pamfletu a podpisech celého ročníku hned chytil a hned radostně skandalizoval dva známé herce.
Absolventský ročník 1962 byl zajímavý a také herecky silný, tvořilo jej celkem čtrnáct studentů herectví, čtyři dramaturgové a tři režiséři. Jmenovitě to byli tito herci: Josef Abrhám, Jiří Bednář, Petr Čepek, Helga Čočková, Jana Drbohlavová, Jana Kasanová, Jiří Krampol, Marie Málková, Ladislav Mrkvička, Jan Odl, Jindra Rathová, Václav Sloup, Daniela Šrajerová a Jaroslava Tvrzníková, dramaturgii studovali Zdeněk Bidlo, Petr Feyfar, Alena Kožíková a Milada Markalousová, režii Zdeněk Pošíval, Anna Procházková a Jan Schmidt. Část tehdejších studentů (mnozí již nežijí) nyní sepsala protest, v němž prohlašují, že nikdy žádný souhlas s Mrkvičkovým vyloučením ze studií neodhlasovali ani nepodepsali.
Dramatická předehra
V prohlášení, které podepsali herci Jiří Krampol, Marie Málková, Jaroslava Tvrzníková a dramaturgové Petr Feyfar a Alena Kožíková, se připomíná, že celá věc měla svou dramatickou předehru.
„V dubnu 1962 jsme byli pozváni na Mezinárodní festival univerzitních divadel v italské Parmě s naší absolventskou inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu. Bylo to poprvé v historii DAMU, že studenti odjeli do západní, kapitalistické ciziny. S představením jsme měli velký úspěch. Ale zatímco jsme hráli, požádala Yvona Zelenková, studentka posledního ročníku režie, která s námi jela jako tlumočnice, o politický azyl. Po představení nás vedoucí zájezdu děkan Antonín Dvořák spolu s dozírajícím pracovníkem ministerstva vnitra drželi v hotelu,“ líčí tragikomické peripetie bývalí studenti a studentky ve svém prohlášení.
Následoval předčasný odjezd domů a po návratu se svolalo celofakultní shromáždění, na němž byla emigrace Zelenkové tvrdě odsouzena. Pamětníci také připomínají, že během tohoto shromáždění několik spolužáků požádalo o vstup do KSČ, ovšem zda tam nakonec vstoupili, jim není známo.
S vyhazovem nesouhlasili
Krátce poté přišel 1. máj se studentskými oslavami, které začaly u sochy K. H. Máchy na Petříně a skončily zadržením studentů. „V reakci na to se konalo další celofakultní shromáždění a jeho organizátoři žádali, aby tito studenti – Ladislav Mrkvička a Helga Čočková – byli vyloučeni ze studia na DAMU,“ vysvětluje Petr Feyfar a dodává, že šlo o bouřlivou diskusi. „Podstatné je, že celý náš ročník, tj. studenti herectví, režie a dramaturgie, s vyhazovem našich dvou spolužáků nesouhlasili. I když to nebylo bez rizika.
Například Jaroslava Tvrzníková se zeptala, co podvratného se na Petříně a pod Petřínem vlastně stalo. Ona ani většina z nás totiž na té prvomájové veselici vůbec nebyla! Za toto vystoupení bylo Tvrzníkové pozastaveno dokončení studia. Ale ona to nevzdala. Zkoušku z marxismu-leninismu a obhajobu diplomové práce absolvovala s ročním zpožděním,“ líčí další průběh schůze.
Podle Feyfara se svých dvou studentů na shromáždění plamenně zastal vedoucí pedagog ročníku profesor Miloš Nedbal a jejich vyloučení rozhodně odmítl. „Z diskutujících z nižších ročníků si nejlépe pamatujeme k vyloučení nekompromisně odmítavé stanovisko studenta herectví Ladislava Křiváčka,“ dodává. Ostatně spolužáci vzpomínají, že Feyfar sám se jako mluvčí ročníku na schůzi proti vyhazovu spolužáků také postavil.
Podle pamětníků shromáždění trvalo dlouho do večera, všichni byli unaveni, umláceni řečmi, takže jeho organizátoři kapitulovali a k hlasování, natož podepisování čehokoliv už nedošlo. Fejfar říká, že později se dozvěděli, že kromě již výše zmíněného, všem katedrám otevřeného shromáždění v budově DAMU proběhla – zřejmě posléze – uzavřená schůze členů a kandidátů KSČ v Disku. „U toho jsme nebyli, a z jakého důvodu Ladislav Mrkvička obvinil nás, své spolužáky, že jsme se ho nezastali, či dokonce něco proti němu podepsali, nevíme. Zřejmě si to popletl,“ domnívají se bývalí studenti.
Kde se informace o pamfletu, který údajně měli podepsat všichni spolužáci na nátlak StB, vzala, je velká neznámá, protože ani Ladislav Mrkvička ve svých četných rozhovorech nic takového neřekl, pouze v posledních letech tvrdil, že Petr Čepek jako jediný řekl ne a na protest s ním ze školy odešel.
Zemřel herec a dabér Ladislav Mrkvička, bylo mu 81 let. Hrál v Atentátu i seriálu Policie Modrava |
Například v rozhovoru v Pátku LN, jejž s hercem v roce 2010 vedla Veronika Bednářová, o nějaké hlasovací schůzi není ani slovo, nicméně v Cause Petr Čepek (Reflex 2014) už je uvedeno, že o Mrkvičkově vyloučení museli spolužáci hlasovat s tím, že na to herec při inkriminovaném rozhovoru v roce 2010 vzpomínal. Zajímavé je, že ani tehdy nepadlo jméno vyloučené Helgy Čočkové. Že by se Čepek zastal jen jednoho z vyloučených?
O tlaku StB, pamfletu a podpisech celého ročníku není zmínka ani v Mrkvičkově monografii od Lucie Kocourkové. V ní se píše o schůzi na škole, při níž se hlasovalo o jeho vyloučení. „Tehdy se ho nejvíce zastal spolužák Petr Čepek, který prohlásil, že pokud Ladislava vyloučí, on k obhajobě nepůjde.“ (str. 24).
Dodatečně přibarvený popis
Tvrzení, s kterým přišel Jiří Štefek v Reflexu.cz, je vyfabulované bez znalosti souvislostí a neověřené, spíš posbírané z internetu. Nejde o obecně známou informaci, ale až o dodatečně přibarvený popis události staré šedesát let, který s chutí dehonestuje známá jména. Dotčení umělci potvrzují, že se o tomto osočení dozvěděli až nyní a náhodně.
Už to, že autor zahrnul mezi studenty, kteří měli odsouhlasit Mrkvičkův vyhazov, Helgu Čočkovou, jež byla sama vyhozená, a Jaroslavu Tvrzníkovou, jež za jeho podporu nebyla připuštěna k obhajobě, mluví za všechno. Z dostupných informací a svědectví pamětníků vyplývá, že podepisování údajného pamfletu za vyhazov, pokud vůbec existoval, se nejspíš odehrálo na úplně jiné schůzi, kam běžní studenti přístup neměli. Toto osočení je o to horší, že z tehdejších studentů se stali významní herci a divadelníci, ale větší část z nich již nežije a nemohou se bránit.
