„Je to největší výstava o sportu,“ řekl dnes Volf ČTK. Jeho záměrem prý bylo vybrat umělce, kteří se sportem ve své tvorbě zabývali nikoli nárazově a sporadicky, ale k tématu se vraceli. Návštěvníci výstavy se také dozví, jak moc českých umělců bylo a je aktivními sportovci a že se vedle fotbalu či hokeje mnoho z nich věnuje třeba boxu.
Takovým autorem je třeba Jiří Sozanský, známý svými díly reflektujícími těžké postavení člověka v nesvobodné společnosti. Sám boxuje od střední školy, v ateliéru má hned dva boxovací pytle, denně s nimi ve svých 70 letech posiluje tělo, aby zvládl své rozměrné malby a k boxu přivedl i další umělce. V expozici má kromě několika plastik sportovců také obrovské plátno s výjevem arény známé z antických dob a symbolizující bojiště, kotel síly a emocí připomínající sopku před výbuchem. Do výběru jsme zahrnuli také tvorbu zachycující sportoviště, stadiony, arény, kurty nebo sportovní náčiní, říká kurátor.
Instalace s názvem Sláva, už je sníh od Ivety Pilařové z roku 2004.
Na výstavě ale naopak jsou i obrazy profesionálního boxera Rostislava Osičky, který našel zálibu v malování. Diváci uvidí také třeba unikátní sérii 27 pláten Michaela Rittsteina, který u příležitosti olympijských her v roce 2012 namaloval během roku po jednom obraze od každého sportu, v němž se na letní olympiádě soutěží.
Bývalý automobilový závodník a slavný filmový výtvarník Theodor Pištěk je zastoupen triptychem se závodním monopostem, kterým se ve svých 50 letech se svou aktivní závodní kariérou rozloučil. Zvláštní pozici má ve výstavě Emil Zátopek, kterého připomíná série fotografií Václava Chocholy, socha Radima Hankeho, která stojí na zlínském stadionu a každý tamní běžec může pomyslně běžet vedle slavného olympijského vítěze, i mobilní plastika Davida Černého, jež bude Zátopka připomínat na letošní olympiádě v Brazílii.
„Po druhé světové válce se sport stal všeobecně rozšířeným fenoménem, který se postupně proměňuje,“ říká Petr Volf. „Sportuje se nejenom pro radost, ale sport se stává také ideologickým nástrojem a dochází k jeho komercializaci. Umělci tyto proměny sledovali ve větší míře, než by se to na první pohled možná zdálo. Zaměřili jsme se na tvorbu zobrazující sport jako čiré potěšení či výkon (Vojtěch Adamec, Ivan Komárek, Alena Kučerová), poukazující na jeho paradoxy (Ondřej Kohout, Kamera Skura) nebo bizarnost (Jiří Načeradský, Martin Velíšek),“ uvedl.
