Úterý 23. července 2024, svátek má Libor
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Springsteen zpívá Seegera

Kultura

  15:15
PRAHA - Některé desky posouvají vývoj hudebních dějin, jiné vznikají „jen“ pro radost. Nové album Bruce Springsteena patří k těm druhým.

Bruce Springsteen foto: ČTK

Americký písničkář má na malé povyražení nárok - se svou stálou kapelou E Street Band před pár lety absolvoval skvělé světové turné, takže ji může nechat trochu odpočívat, a k politice prezidenta Bushe se už vyjádřil až až - jak při rozsáhlé protestní kampani, tak na předposlední sólové nahrávce Devils & Dust.

Jeho aktuální projekt We Shall Overcome (dostupný ve formě duálního disku, tj. z jedné strany audio, z druhé DVD) je možná překvapivý, nikoli nelogický. Springsteen si totiž spolu s hrstkou spřízněných houslistů, kytaristů, bendžistů a dechařů pronajal starý venkovský dům, kde tím nejjednodušším způsobem a v podstatě naživo natočil zlidovělé melodie ze zpěvníku vůdčí postavy amerického folkového hnutí 60. let Petea Seegera. Otevřeně tak vyjádřil, co většina posluchačů stejně dávno tušila - že se hlásí k odkazu tohoto umělce a cítí se jím být do značné míry ovlivněn.

HODNOCENÍ LN: * * * *

Bruce Springsteen: We Shall Overcome(The Seeger Sessions)

Sony BMG 2006 CD 60 min. / DVD 30 min.

Bez Seegerovy neúnavné „osvětové“ činnosti bychom si už dnes možná nepamatovali ukolébavku zpívajícího trestance Leadbellyho Irene Good Night ani burcující Quantanameru. Sám přispěl do pokladnice populární hudby dvěma velkými hity: If I Had A Hammer (Kladivo) a Where Have All The Flowers Gone (Řekni, kde ty kytky jsou). Za svůj dlouhý život posbíral tisíce písní, jež na koncertech obohacoval o nemenší množství zajímavých historek. Prostřednictvím Newportského folkového festivalu, který spoluorganizoval, pomohl ke slávě Joan Baezové i Bobu Dylanovi. Podle Seegerovy příručky Jak hrát na pětistrunné bendžo se učila vybrnkávat celá generace a mnohaletý zákaz vystupování v médiích (při McCarthyho „honu na čarodějnice“ byl dán na černou listinu pro levicové smýšlení) ho v očích mladších „folkařů“ povýšil na téměř kultovní postavu.

Černý lamač, bílý lovec
Není tedy divu, že stejnou spřízněnost s tímto „učitelem národů“ (myšleno bez nadsázky - vzpomeňme, jaký vliv měla na na naši hudební scénu Seegerova návštěva ČSSR v roce 1964) pociťuje také žák Springsteen, jenž si celý život pěstuje image steinbeckovského proletáře. Už dříve zpíval na vystoupeních s E Street Bandem folkovou hymnu This Land Is Your Land (Ta zem je tvá zem), složenou Woodym Guthriem a proslavenou skupinou Weavers, v jejímž čele stál právě Seeger.
Tentokrát ho ale spíše než textové sdělení zaujala melodičnost a energie dávno zapomenutých nápěvů. Člověk si dovede celkem dobře představit, jak větry ošlehaný Bruce sedí na verandě, listuje cancákem a drhne jeden kousek za druhým, dokud nenajde ty, u nichž se nejvíce vyřádí, jak hlasově, tak instrumentálně.

Písničky byly evidentně voleny s ohledem na zvláštní složení doprovodné kapely. „Boss“ zkrátka sestavil něco jako skiffleovou partičku z Anglie 50. let říznutou černošským dixielandem s odkazem na bílé countrybluesové formace z období hospodářské krize. K akustické kytaře a bendžu přidal dechy po vzoru Chrise Barbera a vše zastřešil lkavým zvukem předválečných skřipek, jak vystřižených z folkloru appalačských hor. Výsledek je působivý, srdce plesá a z pestré nahrávky přímo čiší radost, s jakou se muzikanti na staletími prověřený repertoár vrhli.

V příběhu o skutečném černošském lamači skal Johnu Henrym, jenž koncem 19. století vyhrál závod s parní vrtačkou a ještě tu noc z přílišného napětí zemřel, se chce zpěvák strhat, jako kdyby ten osudný železniční tunel kopal sám. Baladu Shenandoah o bílém lovci zamilovaném do indiánské dívky naopak podává velice intimně a lehounce, jako by osobně seděl v oné kánoi, která pod rouškou šera veze zaláskovaného mladíka do nepřátelského tábora. Titulní spirituál We Shall Overcome (česky Jednou budem dál) drží Springsteen při zemi, nedělá z něj žádnou vědu a nezachází s ním jako se zapálenou pochodní. Je jasné, že i na toto album už podle názvu (My to překonáme) pronikla všeobecná protibushovská nálada. Mnohem důležitější je tu však radost z hraní a rodinná atmosféra, která při netradičním natáčení panovala.

Autor: