Ať už se týká žánru kruté grotesky, či konkrétní doby související s posledními dny Stalina a krutým bojem o moc po jeho smrti. A o relevanci spojení východních pistolníků s idoly divokého Západu taky není pochyb. Zatímco krutosti stalinských čistek jsou už koncem 50. let veřejně kritizovány, kolem kovbojů bez bázně a hany, kteří stříleli bez vyzvání, se stále vznáší gloriola statečnosti a dobra. I když v počtu obětí z řad etnických menšin si jsou obě strany rovny.
Původním úmyslem byla dramatizace francouzského grafického románu Fabiena Nuryho a Thierryho Robina La mort de Stalin, z něhož vychází francouzsko-britský film z roku 2017 Ztratili jsme Stalina. Nakonec se tvůrci rozhodli vytvořit původní dramatické dílo, v němž zužitkovali mnohdy neuvěřitelné a absurdní poznatky.
Odtud už byl jen kousek k propojení se současností Ruska (v programu je kromě životopisů osob, podílejících se na čistkách v 50. letech zveřejněn i seznam známých lidí, kteří zmizeli či záhadně zemřeli od roku 2000). Je jasné, že kulisy se mění, ale principy uzurpování moci a vlády strachu zůstávají stejné.
