Sedmasedmdesátiletý klasik je letos nominován na Oscara za snímek Fabelmanovi, ale na na svou první sošku čekal ostudně dlouho. Ačkoliv měl za sebou filmy Čelisti, E.T. mimozemšťan, Indiana Jones a další, Oscara mu přinesl až Schindlerův seznam roku 1993. „Co budu teď dělat, přesně nevím,“ řekl na tiskové konferenci.
„Je to hezký pocit, protože mám kontrolu nad svým životem, ale také hrozný. Miluji svou práci a jsem na ni zvyklý.“ Ohlásil také přípravné práce na sérii o Napoleonovi pro HBO, která navazuje na nerealizovaný projekt Stanleyho Kubricka.
Zázrak mezi průměrem
Hlavní soutěž je letos průměrná a poplatná spíš společenským trendům než kvalitě, ale jeden zázrak se přece objevil. Je jím autobiografický režijní debut mladé Celine Songové s názvem Minulé životy (Past Lives). Vynikající scénář, inteligentní vztahové drama, znovuobjevená krása New Yorku, ale také korejského Soulu, to všechno vzbudilo nadšení kritiky i diváků už na letošním Sundance festivalu, odkud film ovšem odešel bez ocenění.
Celine Songová je původně z Jižní Koreje, odkud emigrovala s rodiči ve dvanácti letech do Kanady. Talent, píle a vysoké ambice ji brzo přivedly do New Yorku, kde se prosadila jako divadelní autorka. Přesně taková je její hrdinka, která přijala jméno Nora. Je to film o lásce, o zvláštním poutu, pro které západní jazyky nemají slovo: dva lidé mají intenzivní pocit, že k sobě patří. I přesto, že spolu nemohou a ani nechtějí zůstat. Snad je to pouto z minulých životů?
Malá Nora má v Soulu dětskou lásku, Hae Sunga. Jejich vztah přeruší Nořina emigrace do Kanady. Po dvanácti letech se znovu najdou přes sociální sítě a pravidelně si volají. Pochopí, že se milují. Jenže zatímco Nora je teď ambiciózní Američanka, Hae Sung je trochu korejský „hloupý Honza“ bez ambicí. Nora se rozhodne vztah přerušit a trvá další desetiletí, než se znovu sejdou.
Tentokrát je Nora vdaná za amerického židovského spisovatele, sdílí s ním život v East Village a Hae Sung přemýšlí, že se ožení s Číňankou. Přesto se rozhodne Noru v New Yorku navštívit. Jediné krátké setkání od dětství jim oběma odhalí mystickou, krásnou i beznadějnou podstatu jejich lásky. Roli Nořina manžela Arthura tu skvěle sehrál John Magaro.
Minulé životy se vyznačují režijní suverenitou, u debutantky zcela nečekanou. Ovšem ačkoliv má tento nádherný snímek nejvyšší skóre světové kritiky, je docela možné, že i z Berlinale odejde s prázdnou. Zlatého medvěda za nejlepší film si se smutnou pravidelností odnášejí filmy, jejichž společenská aktuálnost je vyšší než jejich hodnota.
Helen Mirrenová fascinuje jako Golda
Mimo soutěž se objevilo několik výrazných filmů, které mají šanci zaujmout i širší české publikum. Patří k nim Golda izraelského režiséra Guye Nattiva. Film se soustřeďuje na osobní drama Goldy Meirové ve dnech jomkipurské války v roce 1973. V hlavní roli fascinuje Helen Mirrenová, maskovaná k nepoznání, a přesto autentická.
Válka sice přinesla uznání státu Izrael ze strany Egypta a Sýrie, ale riskantní vojenská operace stála mnoho životů a přivedla premiérku k politickému pádu. Nattive přirovnává tehdejší napadení Izraele k ruskému vpádu na Ukrajinu. Ostatně sama legendární Golda Meirová se narodila v Kyjevě...
Helen Mirrenová (Berlín, 20. února 2023)
Kdo v neděli vyhraje Berlinale? Na tak gigantický filmový podnik se nedá dívat jako na sportovní soutěž, protože vítězi jsou diváci, kteří s nadšením vydrží i často náročné a nudné filmy. A také pořadatelé, kteří se takového výběru odváží...
