Matthew, Daniel a Ira spolu hrají v indie rockové kapele Nada Surf už od počátku 90. let. Ustáli spolu náhlý nástup popularity i nevyhnutelné vystřízlivění a návrat do prostředí nezávislé hudby. Už krátce po vydání prvního alba se zničehonic ocitli na vrcholu slávy, když se jejich píseň Popular stala letním hitem americké mládeže. Dnes je jejich tvorba bohatší o zkušenosti s hudebním byznysem, na něž už mohou hledět s poučeným odstupem.
Jejich zásadou má být upřímnost a přesvědčivost. Jak vysvětluje baskytarista Daniel: "Když jsme se s Matthewem rozhodli, že založíme kapelu, stanovili jsme si několik pravidel. Jedním z nich bylo, že nebudeme zpívat nijak strojeně, že budeme zpívat přesně tak, jako mluvíme. Dál jsme si řekli, že budeme psát písničky o věcech, které jsou nám blízké, které vycházejí z našich životů."
Aspoň na tři minuty
Název jejich posledního alba Lucky je myšlen zároveň vážně i ironicky. Stejně jako předchozí desky Let Go (2003) a The Weight Is A Gift (2005) je i páté album Nada Surf plné neklidu, touhy a nepolapitelné lásky. Kluci však nezapomínají vyvážit své posmutnělé texty veselými bezstarostnými melodiemi. Písničky, které by jinak byly intimními vyznáními, se pod náporem znělých kytar, tepajících beatů a Mattova upřímného hlasu mění v nezávislé hitovky. Zesilte hudbu, kam až to půjde, a vaše starosti budou aspoň na tři minuty pryč.
Zpěvák Matthew Caws vidí původ svých zvláštně radostných písní v církevních obřadech. "Má rodina nikdy nebyla nábožensky založená, ale pokaždé když jsme na Vánoce nebo Velikonoce navštívili moji babičku v Severní Karolíně, šli jsme do kostela. Ohromně rád jsem zpíval chvalozpěvy a užíval jsem si i vážnost té příležitosti a pocit uvolnění, když vycházíte z kostela a za zády vám hrají varhany. Myslím, že stejný pocit vytržení hledám i ve své hudbě."
Zatímco se vařila večeře
Kvůli skládání písniček pro své předchozí album jezdili Nada Surf od čerta k ďáblu, tentokrát vše proběhlo v Brooklynu v bytě Daniela Lorcy. "Všechno probíhalo v pohodě. Občas jsme se i vykašlali na původní plány a jen jsme si tak akusticky brnkali, zatímco se vařila večeře. Jindy jsme zase jen blbli, popíjeli a sjížděli pořád dokola garážové riffy," vzpomíná Daniel. Nahrávalo se nakonec za pomoci producenta Johna Goodmansona (Blonde Redhead, Sleater-Kinney) a na desku přispěli i Ben Gibbard (Death Cab for Cutie) či Ed Harcourt. A výsledek představí také Evropě.
