V listopadu 2010 propustili po více než dvaceti letech z domácího vězení barmskou disidentku a nositelku Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij. Tehdy se v zemi konaly i parlamentní volby a k moci se poté dostala civilní vláda. I přesto, že je ve skutečnosti stále ovládána silnou armádou, zahájila postupné demokratické změny. A z vězení se dostaly další stovky politických vězňů.
Jedním z nich byl i známý komik Zarganar. Ten se společně právě se Su Ťij rozhodl vyzkoušet, co všechno jim režim povolí, a uspořádali letos v lednu první svobodný filmový festival The Art of Freedom. Jeho ředitelem byl právě barmský režisér a básník Min Tchin Ko Ko Ďi.
zdroj: www.youtube.com
Jak jste se dostal k pořádání filmového festivalu, který představil hlavně snímky kritické k vojenskému režimu?
Podporuju Lady (jak se mezi Barmánci říká Su Ťij – pozn. red.) již dlouhá léta. Když ji propustili z vězení, chtěla uspořádat filmový festival. Neváhal jsem tedy a souhlasil s její nabídkou, že si celou akci vezmu na starost.
Barmský filmový festival The Art of FreedomVítězné snímky:
|
Tématem festivalu byla svoboda. Jaké filmy soutěžily?
Obdrželi jsme celkem 188 filmů, většinou dokumentárních nebo animovaných. Mezi jejich režiséry nebyl téměř žádný profesionál. Téma svobody jsme si vybrali, protože je pro naši zemi velmi důležité. Chtěli jsme prostřednictvím filmů ukázat, jaké jsou způsoby boje za demokracii a svobodu v naší zemi.
Které snímky zvítězily?
Ze všech přihlášených filmů jsme jich vybrali 54 a ty se promítaly. Pět snímků pak bylo oceněno. Například v kategorii mladých talentů zvítězil Still in The Dark, zamýšlející se nad každodenním životem v diktatuře. Cenu diváků zase získal Ban That Scene, hraný film parodující cenzuru v Barmě.
Jak režim reagoval na konání filmového festivalu?
Ještě před zahájením festivalu jsme nemohli inzerovat v žádných médiích vlastněných státem. Snažili jsme se ale veřejnost na tuto událost upozornit na Facebooku nebo v médiích podporujících demokratickou opozici, v Radio Free Asia či prostřednictvím rádia Democratic Voice of Burma. Pak během festivalu nám úřady nedělaly žádné problémy. Ale nevíme, jestli nějak nezakročí ještě v následujících dnech či týdnech.
Líbily se filmy Barmáncům? Kolik se jich přišlo podívat?
Snímky se promítaly ve třech kinosálech od rána do večera a lidé byli nadšení, přišly jich tisíce. Zaprvé kvůli tomu, že to organizovala Lady, zadruhé protože dokumentární či krátké filmy nebyly v Barmě dosud příliš známé. Takže je to zajímalo, chtěli zjistit, co je to zač.
Když chcete v Barmě udělat dokumentární film, můžete už točit všechno, nebo si stále musíte dávat pozor na výběr tématu?
Nemůžeme natočit dokumentární film o čemkoli. Musíme být opatrní. Když jsem natočil Floating Tomatoes (dokument upozorňující na ničení překrásné barmské přírody používáním nejrůznějších chemických hnojiv – pozn. red), odevzdal jsem film cenzorům v roce 2009 a povolení jsem tehdy nedostal. Odsouhlasili to až v roce 2011. Šlo o první dokumentární film, který u komise prošel.
I snímky z tohoto festivalu musely projít cenzurou?
Ne, neprošly. Bylo nám jasné, že jakmile je dáme do rukou cenzorů, neodsouhlasí je.
Poprvé se tedy promítaly snímky, které neschválili cenzoři. Znamená to, že v zemi skutečně dochází k nějakým zásadním změnám?
V Barmě určitě dochází ke změnám, jde ale spíše o malé posuny. Mnoho věcí stále nefunguje, například nemáme svobodu vyjadřování, nezávislá média a podobně. Aun Schan Su Ťij si ale chtěla uspořádáním tohoto festivalu otestovat, kam až může zajít, co si může dovolit. A to se povedlo.
Již 1. dubna se konají v Barmě doplňovací parlamentní volby. Myslíte si, že v nich má Su Ťij šanci uspět?
Hlasování je pro Su Ťij velmi důležité. I kdyby získala všech 48 míst, která jsou ve hře, je jasné, že nemůže ovlivnit dění v celé zemi. (Parlament má celkově 440 míst – pozn. red.) Nicméně si myslím, že chce takto ukázat mezinárodnímu společenství, že ji Barmánci podporují a stojí za ní. Proto se snaží uspět.
