Rodrigueze objevili hudební producenti koncem šedesátých let v jednom zapadlém baru v Detroitu. Byli přesvědčeni, že mu písně plné silných melodií a prorockých textů zajistí úspěšnou kariéru. "Jediný srovnatelný talent s Rodriguezem byl v té době snad jen Bob Dylan," tvrdí ve filmu, natočeném ve spolupráci švédských a britských filmařů, Denis Coffey, který byl producentem Rodriguezova debutového alba Cold Fact.
Básník chudých detroitských čtvrtí však nahrál pouze dvě alba, která u posluchačů zcela propadla. Potom se vytratil ze scény do dělnického zaměstnání a zbyly jen fámy o tom, že si vzal život.
Pirátská kopie jedné z jeho desek se nicméně dostala do Jihoafrické republiky, kterou apartheid v sedmdesátých letech odřízl od zbytku světa. V následujících dvou desetiletích se stal Rodriguez v JAR díky svým sociálním a provokativním textům fenoménem, jehož sláva předčila i Rolling Stones.
V dokumentu plném hudby osobitého muzikanta vystupují pamětníci, jeho spolupracovníci, lidé z hudebního průmyslu, rodinní příslušníci i sám Rodriguez, kterého nakonec vypátrali dva Jihoafričané, odhodlaní vyřešit hádanku, co se stalo s jejich hudební ikonou.
Nic než pravda
Snímek režiséra Malika Bendjelloula, oceněný Oscarem v kategorii Nejlepší dokumentární film roku 2013, mapuje období od Rodriguezova objevení v roce 1968 až po rok 1998, kdy znovunalezený hudebník absolvoval v JAR šest vyprodaných koncertů.
"Pátrání po Sugar Manovi jsem chtěl vidět už rok," uvedl Jan Noháč ze společnosti Aerofilms, která film uvádí do tuzemských kin. Pátrání po Sugar Manovi podle něj není kýč, ale jeden z nejoptimističtějších příběhů současnosti, který svou pravdivostí odzbrojí i ty největší cyniky.
Film budou od 14. března promítat pražské sály Světozor, Aero a Bio Oko. Do ostatních tuzemských kin vstoupí 1. dubna.
