A tak se do jeho tvorby osobitě promítlo snad již odcházející období covidu a jistě i nejistota časů války, probíhající nedaleko nás.
Jedním z důležitých témat Svatopluka Klimeše jsou živly, pracuje po celý život s ohněm, jehož výsledkem je popel, který ve svém projevu také užívá. Prskavkami – nebo jak on říká bengálským ohněm – propaluje vrstvy papíru a v takto vzniklých strukturách objevuje tvary související s reálným světem.
Koncerty jako příběhy. Michal Bystrov mapuje návštěvy západních hvězd v Československu |
Do svých kreseb, obrazů i soch z papírové hmoty otiskuje život, který nás obklopuje. Jeho oblíbenými motivy jsou zvířata a vůbec příroda ve všech jejích podobách. Stačí vzpomenout třeba na motiv ryb, jež v jeho kresbách či kolážích tvoří změť tvarů vyjadřujících dynamiku pohybu. Jeho pozornost poutají i části lidského těla, ztvárněné ve skrumážích jejich torz. V posledním období se nezabývá jen životem, ale i smrtí, která je jeho neopomenutelnou součástí.
Svatopluk Klimeš:Oheň, popel, otisky Kurátorka: Anna Srnadlová Nová síň Do 15. 1. 2023 Fénix, 2022, oheň, popel, akryl, plátno |
Výstavu nazval Oheň, popel, otisky. A jejím hlavním tématem jsou otisky těl a tělíček různých mrtvých zvířat a ptáků, které nachází a ve svých představách opět oživuje uspořádáním do běžících smeček či letících hejn. Obrazy nevyznívají nijak pesimisticky. Prostě vyjadřují, jak to v přírodě chodí, jak se věčnému koloběhu nikdo – zvířata ani lidé – nevyhne. Svatopluk Klimeš dnes patří již ke klasickým osobnostem českého umění. Od sedmdesátých let si v zásadě uchovává a přitom rozvíjí na základě nových zkušeností svůj nezaměnitelný pohled na svět, který samozřejmě ovlivňuje to, co se v daném období a na daném místě děje, jak se mění pohled umělců na naše prostředí, jak ho vnímají dřívější i nastupující generace. Na výstavě jsou i práce z dřívějších období, aby se připomněl umělcův celkový vývoj, v němž užíval množství rozmanitých technických postupů, odpovídajících daným tématům. Ale zdá se, že jsou v této výstavní koncepci trochu vytržené z kontextu, že by naopak bylo přesvědčivější, kdyby v prostoru Nové síně zaznělo jen jedno téma.
Tak působí instalace sice trochu roztříštěně, ale zase si v ní mohou všichni návštěvníci najít to, co je jim z Klimešova díla nejbližší. Ovšem na expozici více okruhů – protože jeho tvorba se do okruhů řadí – by bylo třeba daleko víc prostoru a musel by být členitý tak, aby se jednotlivá témata dala oddělit, abychom mohli vnímat jejich odlišnost a přitom přirozenou souvislost danou Klimešovým osobitým názorem, který všechny oblasti jeho tvorby sjednocuje.
