Podle některých by se ve Voynichově rukopisu mohl skrývat klíč k alchymistickým tajemstvím, jako je kámen mudrců nebo přeměna věcí ve zlato. Podle radiokarbonové datace byla kniha napsána někdy mezi roky 1404 - 1438. Rukopis často střídá majitele. Prvním doloženým je alchymista Georgius Barschius, který žil v sedmnáctém století Praze. Nevěděl si ale rady s jeho rozluštěním a tak ho poslal dál. V roce 1912 se dostane do držení Wilfrida Michaela Voynicha (po něm je také pojmenován), amerického obchodníka, který manuscript zakoupil při své návštěvě Itálie. Dnes se rukopis nachází ve střežených archivech Yaleovy univerzity.
Wilfrid Michael Voynich, objevitel rukopisu.
Josef K. byl jednou ráno zatčen. Rukopis Procesu bude vystaven v Berlíně |
Kniha měla pravděpodobně celých 272 stran, ale dochovalo se jich jen 240. Manuskript je psaný neznámým jazykem, ale rozhodně nešlo o to, že by si někdo nanečisto zkoušel svůj vymyšlený jazyk, aby zmátl historiky - kniha obsahuje na 35 tisíc slov a znaky v nich nejsou uspořádány náhodně, ale podle dosud nerozluštěného klíče. Badatelé z toho uvozují, že jazyk Voynichova rukopisu dodržuje gramatická a pravopisná pravidla. Problémem je, že se nepodobá žádnému evropskému ani arabskému jazyku v době, ve které byl napsán. Několik jednotlivých slov je dokonce psáno latinkou, ale ani to nepomohlo k rozluštění. Kniha také obsahuje mnoho propracovaných kreseb botanických a astronomických témat. Někdo si s rukopisem musel dát hodně práce, ale kdo a hlavně proč?
  |
Profesor Stephen Skinner věří, že alespoň na první otázku našel odpověď. Podle Skinnera byl autorem ortodoxní Žid a je zapotřebí tak manuskript porovnávat s židovskou mystikou jako je třeba kabala. Badatel tak usoudil hlavně podle kreseb - v celé knížce je pár obrazů nahých žen, ale žádný muž. To by bylo přijatelné jen kdyby tedy kniha vyobrazovala mikve, židovské rituální lázně, ve kterých se ženy očišťují po porodu nebo menstruaci. Ty byly vnímány jako něco přirozeného a Skinner zároveň věří, že právě mikve obrázky v rukopisu skutečně zobrazují. Je možné, že vědci tuto zjevnou skutečnost přehlédli a pravdu hledali úplně jinde? Skinner svou teorii dokládá i absencí křesťanských symbolů v ilustracích. V začátcích patnáctého století by byla kniha bez odkazů na křesťanskou symboliku vnímána jako kacířská, pokud by ovšem nebyla psaná Židem. Zároveň je také z rukopisu patrné, že měl autor velmi dobré znalosti botaniky a anatomie. Mnoho Italských Židů se ve středověku živilo jako lékaři nebo bylinkáři.
Voynichův rukopis - ženy v lázni.
V roce 2014 se profesorovi Stephenu Baxovi z Bedfordshireské univerzity část rukopisu rozluštit podařilo. Profesor postupoval porovnáváním kreseb s dobovými herbáři, ať už evropskými nebo arabskými. V roce 2016 se badatelce Ireně Hanzlíkové podařilo přeložit tři stránky.
