V letech 1942–1945 vznikl v terezínském ghettu pozoruhodný deník s výmluvným názvem Nemám žádné jméno, jehož autorkou byla básnířka a novinářka Dagmar Hilarová (1928–1996). Kromě ní je jedním z hlavních hrdinů také bratr spisovatele Oty Pavla Jiří. Současné vydání ve formě faksimile rukopisu z pozůstalosti předchází vydání knižnímu, které se připravuje. Ačkoli v češtině zatím deník nevyšel, zápisky Dagmar Hilarové znají čtenáři v zahraničí už dávno. Jako první byl uveden překlad do nizozemštiny – Ik heb geen naam. Knižní vydání jejího deníku získala několik ocenění (Zlatý klíč nizozemského PEN klubu v roce 1981, cenu University Padova Premio d’Oro 1982 či cenu Janusze Korczaka polské sekce IBBY 1983).
Dílo, pozoruhodné svým vznikem, obsahem i osudem, vzbudí dnes patrně i doma značnou pozornost stejně jako ve světě. Historie vydání knihy je však složitá. Dagmar Hilarová nejprve na své terezínské téma napsala v roce 1962 působivou povídku a její ohlas ji přivedl k vážnějšímu ohlížení, k návratu do vzpomínek.
Vlastnictví poloviny díla
Své někdejší poznámky upravovala do literární podoby deset let, v Československu se však tehdy židovské tematice příliš nedařilo. Když se tedy naskytla příležitost vydat deník v zahraničí, autorka neváhala. Na nizozemském vydání s ní kromě překladatelky spolupracovala významná spisovatelka a novinářka Miep Diekmannová. Obě podepsaly "vlastnictví poloviny díla", po vydání se však za jedinou autorku knihy zřejmě považovala Miep Diekmannová.
Nastaly spory o autorství. Dagmar Hilarová mezitím zemřela, avšak zanechala v pozůstalosti svému synovi důkazy o svém autorství. On nyní připravil alespoň první české vydání původního rukopisu své matky – v nevelkém nákladu, ale s nadějí, že se pozoruhodnému deníku dostane i regulérní knižní podoby.
"Po prostudování značného množství materiálů jsem došel k závěru, že tvrzení paní Miep Diekmannové, že ona napsala knihu Ik heb geen naam, není pravdivé a že autorkou terezínského deníku je má matka, česká spisovatelka Dagmar Hilarová," sděluje syn spisovatelky Evžen Hilar.
Osvětlení okolností týkajících se "mezinárodního literárního podvodu, trvajícího již 30 let", jak situaci s rukopisem nazývá, věnoval velké úsilí. "Základním podnětem k podrobnému prozkoumání způsobu vzniku knihy Nemám žádné jméno mi byla poslední vůle mé matky, spisovatelky Dagmar Hilarové, v níž mně ukládá, abych průkazní materiály svědčící o autorství celého díla, zanesl na Obec spisovatelů a Pen klub. K listu byl přiložen rukopis knihy. Je napsán na jejím psacím stroji s vyznačením nalezených chyb a úprav, které jsou psány její vlastní rukou. O tom, že jej napsala ona, není nejmenších pochyb. Stejnou knihu, jakou mi zde zanechala matka ve formě rukopisu, však prezentuje Miep Diekmannová tak, že ji napsala ona podle vyprávění terezínského vězně Dagmar Hilarové."