Středa 11. prosince 2024, svátek má Dana
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Tarantinův Nespoutaný Django: Hip hop bílého muže

USA

  7:00
Koláž mnoha různorodých vlivů, košaté, střelbou rytmizované dialogy, dostatek stylizovaného násilí, samozřejmé překračování uznávaných hranic dobrého vkusu. Film Nespoutaný Django přináší, co publikum od nového snímku Quentina Tarantina asi očekává. Stačí to?

Christoph Waltz a Jamie Foxx ve filmu Nespoutaný Django foto: Falcon

Ve svých posledních dvou filmech jako by Tarantino inscenoval jakousi revizionistickou historii. Obraz dějin, které se nestaly, ale stát se třeba měly, přinejmenším podle těch, koho ta historie krutě postihla. V Hanebných panchartech židovští bojovníci rozstřílejí na cucky Hitlera a jeho ekipu. V Nespoutaném Djangovi si to zas bývalý otrok spektakulárním způsobem vyřídí s otrokáři. Tarantino se dotýká vážných věcí, činí tak ale prostředky a postupy filmů, jež jsou považovány za „nevážné“, a díky tomu může zajít dál než třeba mohou jiní tvůrci.

V Nespoutaném Djangovi jako inspirační zdroje slouží Tarantinův oblíbený spaghetti western (filmem se mihne i Franco Nero, jenž hrál pistolníka Djanga v sérii filmů Sergia Corbucciho) a tzv. blaxploitation filmy, dojde ale i na Beethovena a svéráznou interpretaci legendy o Siegfriedovi.

Otroka Djanga (Jamie Foxx) osvobodí výmluvný německý pistolník Schultz (Christoph Waltz), který se živí lovem lidí, na něž byla vypsána odměna. Potřebuje od Djanga pomoc v jedné kauze, mohutného chlapíka si ale oblíbí, Schultzovu živnost dál táhnou spolu – dost úspěšně, Django projevuje značný talent pro zacházení se střelnými zbraněmi. Jeho cíl ale není bohatství, chce osvobodit z otroctví svou milovanou Broomhildu von Shaft (Kerry Washingtonová) – typicky tarantinovské jméno, broom znamená koště, Shaft byl černý drsňák, hlavní postava série filmů ze 70. let. Shultz se rozhodne Djangovi pomoci, zjistí, že Broomhilda byla prodána plantážníkovi Candiemu (Leonardo DiCaprio).

Dvojice si připraví krycí historku a vypraví se za ním, dostanou se na jeho plantáž Candieland, pekelné dekadentní místo, inteligentní a bezcitný pán a jeho staropanenská sestra tam vládnou privátní říši, v níž pseudoaristokratické způsoby samozřejmě koexistují s krutým a nesmyslným mučením. Výsadní postavení v ní má otrok Stephen (Samuel L. Jackson), úlisné a zlovolné ztělesnění úsloví o Turcích a poturčencích. Plán Schultze a Djanga nepředpokládal užití zbraní, situace se ale může změnit...

Dvouapůlhodinový film plyne svižně, první hodina je kromě spaghetti westernů i variantou „buddy movie“, dvě protikladné postavy – mlčenlivý atletický černoch a upovídaný Němec to táhnou spolu, střílí lidi a vedou zábavné řeči. Film si v těch chvílích pro sebe „ukradne“ Christoph Waltz v roli Schultze, ta postava je jistým způsobem symetrická vůči figuře esesáka Landy, již stejný herec představoval v Hanebných panchartech.

Oba květnatě hovořící, vzdělaní a vtipní, jeden představitel barbarské německé moci, proti níž bojuje americké komando, druhý ironický Němec, který žije mezi barbary americkými. A příkladů hlouposti a krvavého buranství má kolem sebe hodně – obyvatelstvo zapadlého městečka, kam dvojice hrdinů přijede vyřídit kšeft, banda členů klanu, která v asi nejvtipnější scéně filmu řeší nedostatečnou kvalitu kukel.

Nespoutaný Django

USA, 2012
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Jamie Foxx, Christoph Waltz a další
Premiéra 17. 1. 2013

Obraz (kamera Robert Richardson) a výběr hudby (od Ennia Morriconeho po afroamerický pop 70. let) odkazuje ke snadno i obtížněji identifikovatelným vzorům, nedá se ovšem říci, že by Nespoutaný Django v obraze dosahoval intenzity těch citovaných děl.

S příchodem do Candielandu se film promění, stává se tíživějším a znejisťujícím. Na plátně se míhá přehlídka krutosti, často najednou inscenované jaksi navážno (scéna se zoufalým otrokem, který se už nechce účastnit krvavých zápasů).

Nespoutaný Django se v těch pasážích skutečně podobá různým exploatačním filmům, jako by záměrně ponechával otevřenou možnost, že předváděné hrůzy nejsou ilustrací nějakého zla, ale že odkazy k tomu zlu jsou formálním důvodem pro předvádění hrůz.

Pollock a kýbl červené barvy

Sledování Djanga ve mně vyvolalo vzpomínku na dávno a právem zapomenutý západoněmecký film Otrokáři, na jehož projekci jsem jako žák sedmé třídy pronikl a s podobně šťastnými spolužáky pak s očima navrch hlavy probíral viděné. Zabíjení pro nic za nic a spousta žen nahoře bez. Vzrůšo.

Otrokář Candie je v něčem podobný Schultzovi – rovněž docela chytrý a rád se poslouchá. Zatímco německý lovec hlav je ale kultivovaný chlapík, který se ironií a cynismem chrání před vykloubeností světa kolem, je Candie jeho vyjádřením, esencí a DiCaprio se v jeho zkaženosti působivě rochní.

Scéna, v niž Schultz ztratí odstup a odloží ironii a je postaven před volbu mezi přežitím a věrností svému osobnímu morálnímu kodexu, je také emocionálním vrcholem filmu. Předčasným, finální velepřestřelka je totiž docela mdlá. Nezmění na tom nic ani množství umělé krve, kvůli němuž film v závěru místy vypadá jako dílo vybuzeného Jacksona Pollocka, kterého někdo obdaroval cisternou červené barvy. Postava Djanga jako by to velké finále neunesla, jakkoliv Jamie Foxx v hlavní roli dobře vypadá, vizuálně naplňuje představu ikonického mstitele, něco té figuře chybí, snad váha nebo tajemství.

Zlověstná varianta Strýčka Toma

Quentin Tarantino v Nespoutaném Djangovi radostně překračuje všechny možné konvence, mimo jiné i představu toho, jak má vypadat a mluvit protirasistický film. Slovo „negr“ lítá vzduchem téměř neustále, postava otroka Stephena je jakousi komicky zlověstnou variantou Strýčka Toma.

Ten příběh lásky a pomsty černého muže přes všechnu autorovu poučenost a inspirovanost, obrazy utrpení a vzdoru, hudby od soulu po hip hop působí docela „bíle“. Asi jako když si talentovaný kluk z předměstí obrátí kšilt dozadu, zavěsí na krk zlatý řetěz a hraje si na největšího drsňáka z ghetta. Může tak vzniknout něco docela zábavného, vnitřní přesvědčivost ale většinou chybí.

K pohodlné komunikaci s dítětem není potřeba mobilní telefon
K pohodlné komunikaci s dítětem není potřeba mobilní telefon

Chcete zůstat v kontaktu se svým dítětem, aniž byste mu museli pořizovat mobilní telefon? Chytré hodinky LAMAX WatchY4 Plus jsou ideálním řešením,...