Titane jako drsný příběh o vražedkyni na útěku nepatřil mezi velké favority. Druhý celovečerní snímek 37leté Francouzky Julie Ducournauové začíná jako béčkový horor, úvod plný vražd ale připravuje půdu pro nečekaně dojemné drama o vztahu hlavní hrdinky, od lidí dosud odcizené, a utrápeného otce syna ztraceného před deseti lety. Právě za něj se dívka s titanovým implantátem v hlavě vydává, přestože po jednom vášnivém sexu s autem otěhotněla…
Stejně jako ve svém debutovém psychologickém hororu o mladé kanibalce Raw, i v Titane se režisérka zajímá o tělesnost a nabízí provokativní obrazy, které budou pro část publika už moc. Film díky své originalitě patřil v letošní nabité soutěži k těm nejvýraznějším, což amerického režiséra Spikea Leeho jistě zaujalo.
„V tom, co nejde zaškatulkovat, můžeme najít spoustu krásy a emocí. Děkuji porotě, že volá po větší rozmanitosti v našich filmových zážitcích i životech. I za to, že pustila dál monstra,“ řekla Julia Ducournauová při přebírání. Devítičlenná porota, v níž převažovaly ženy a Francouzi, svým výběrem učinila také společenské gesto. Ducournauová je teprve druhá žena, která Zlatou palmu získala – osmadvacet let po Jane Campionové, jejíž Piano tehdy vítězství sdílelo s čínským filmem Sbohem, má konkubíno.
Letošní jury dělila druhé i třetí místo. Velkou cenu tak získal jak Asghar Farhadi za komplexní morální drama Hrdina, tak Juho Kuosmanen za citlivou road movie dvou cizinců na cestě vlakem do Murmansku Kupé č. 6. Íránec Farhadi má doma Zlatého medvěda a dva Oscary díky filmům Rozchod Nadera a Simin a Klient, novinka sledující dlužníka, jenž se snaží dostat z vězení, představuje po nepodařeném melodramatu ze Španělska Všichni to vědí návrat do formy a k detailnímu, více vrstevnatému popisu íránské společnosti a lidské povahy jako takové. Fin Kuosmanen, známý i českému publiku díky boxerské romanci Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho, ve svém druhém filmu vypráví o přátelství a přijetí svého skutečného já.
Cenu poroty si převzali izraelský filmař Nadav Lapid a Thajec Apichatpong Weerasethakul. Lapid, někdejší vítěz Berlinale za snímek Synonyma, v novince Ahedovo koleno sleduje izraelského filmaře bojujícího proti smrti své matky i smrti svobody ve své zemi. Weerasethakul, někdejší vítěz Cannes díky filmu Strýček Búnmí, představil pomalé meditativní drama z Kolumbie Memoria, v níž skotská cestovatelka (Tilda Swintonová) pátrá po původu zvláštních zvuků.
Češi uvidí i vítězný snímek Titane
Vítěze ceny za režii už můžou v kinech posuzovat také čeští diváci. Stal se jím totiž Francouz Leos Carax, který se po devíti letech od Holy Motors vrátil na scénu s temným nekonvenčním muzikálem o špatném manželovi a otci Annette. Snímek s Adamem Driverem a Marion Cottilardovou canneský festival před necelými dvěma týdny zahajoval.
Cenou za scénář pokračuje v úspěšném roce Japonec Rjúsuke Hamaguči, jenž v březnu na Berlinale dostal Velkou cenu poroty za povídkový film Kolo štěstí a fantazie. V Cannes měla premiéru jeho adaptace povídky Haruki Murakamiho Drive My Car. V ní Hamaguči spojil spisovatelův styl se stylem ruského dramatika Čechova, příběh totiž sleduje divadelního režiséra, jenž se během inscenace Strýčka Váni vyrovnává s vinou a ztrátou své ženy. Tříhodinové pozvolné vyprávění usilující dostat se do duše několika osamělých protagonistů patřilo k novinářským favoritům a získalo také cenu FIPRESCI.
Z výherců v hlavní soutěži je do české distribuce kromě Annette zatím koupený pouze vítěz Titane a pak dva snímky oceněné díky hercům. Texasan Caleb Landry Jones, známý například z titulu Tři billboardy kousek ze Ebbingem, si v dramatu Nitram poradil s rolí outsidera se zájmem o zbraně a pyrotechniku, jehož neschopnost fungovat ve společnosti dovede k masové vraždě.
Novinka Australana Justina Kurzela vyšla ze skutečného případu z Tasmánie roku 1996 a funguje hlavně díky silnému závěru apelujícímu na zpřísnění prodeje zbraní v zemi. Norská herečka Renate Reinsveová zazářila v milé a přirozené tragikomedii o milostném i osobním zrání jedné třicátnice Nejhorší osoba na světě od dánského režiséra Joachima Triera.
