Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Tělo ve skafandru, duše jako motýl

Kultura

  8:37
Podle knihy Jeana-Dominika Baubyho, který zůstal po srdeční příhodě kompletně paralyzovaný, natočil velmi originální snímek Skafandr a motýl režisér Julian Schnabel.

Záběr z filmu Skafandr a motýl. Vlevo Jean-Dominic.

Žádná deprese, ale radostná oslava života - takový je film Juliana Schnabela, který od své premiéry loni na festivalu v Cannes sbírá jedno ocenění za druhým. Cena za režii v Cannes, dva Zlaté glóby - za nejlepší neanglický film a za režii - a čtyři oscarové nominace svědčí o tom, že je Schnabelův film jednou z událostí sezony.

Jeho devizou je především originalita, s jakou se režisér dokázal vypořádat s tématem, kterého by se většina jeho kolegů zalekla. Ne tak Julian Schnabel, nekonformní umělec, který svůj talent dělí mezi film a výtvarné umění. Ve svých předešlých filmech se věnoval černošskému malíři ve světě bílých (Basquiat) a homosexuálnímu básníkovi během revoluce na Kubě (Než se setmí).

Teď se rozhodl vyprávět příběh muže, jenž se stal umělcem teprve ve chvíli, kdy ztratil vládu nad svým tělem. Jean-Dominic Bauby pracoval jako šéfredaktor časopisu Elle, měl tři děti a spoustu milenek. Žil jako bonviván, užíval si všech radostí ze dne na den a z ničeho si nedělal těžkou hlavu. Pak ho zčistajasna postihla srdeční příhoda, která jeho tělo „uzavřela do skafandru“. Když se probral z kómatu, jeho mozek pracoval jako dřív, všechno vnímal, ale nebyl schopný to dát najevo.

Režisér dokázal pocit člověka, který se musí vyrovnat se svým nemohoucím tělem, zatímco jeho mozek pracuje na plné obrátky, zachytit v nesmírně sugestivní úvodní sekvenci. Celou ji natočil prostřednictvím subjektivní kamery, to znamená, že objektiv zastupuje oči hlavního hrdiny. Je to chvílemi ještě rozostřený, vyděšený, nechápavý pohled, před nímž se míhají lékaři, sestry, terapeutky, příbuzní... Během prvních patnácti minut filmu si dokážeme velmi věrně představit, jak se takhle postižený člověk cítí.

Po prvotním šoku přichází na řadu snaha Jean-Dominikova okolí vrátit ho do života a naučit ho základní komunikaci. Ta začíná tím, že mu lékař zašije pravé oko, aby to levé mohlo bez problémů mrkat. Levé oko se tak stane jeho jedinou spojnicí se světem. Pomocí trpělivé terapeutky se naučí mrkáním sdělovat slova i věty. První slovo, které takto sdělí, je „smrt“. Nicméně postupně „namrká“ celou knihu v níž dojde ke zjištění, že jeho život je teď bohatší než ten, který žil dosud.

„Můj skafandr přestává být tísnivý a má mysl odlétá jako motýl. Můžu stavět hrady ve Španělsku, ukrást Zlaté rouno, objevit Atlantidu, uskutečnit své dětské sny a dospělé ambice,“ říká hrdina filmu. Jeho vnitřní úniky jsou zároveň výrazovými prostředky filmu: vedle aktuální Jean-Dominikovy reality tedy sledujeme i jeho vzpomínky na život „plný radosti“ a také bujné představy, které mají především tělesný charakter, týkají se jídla a erotiky.

Režisér si ale „pomáhá“ i čistě impresivními záběry, film je tedy - navzdory hrdinově statičnosti - velmi dynamický a vizuálně atraktivní. Především je ale celým svým pojetím originální a vyvrací tvrzení, že všechno už bylo natočeno.

Ve filmu Skafandr a motýl měl hrát původně hlavní roli Johnny Depp, právě on pro tento projekt nadchl Juliana Schnabela, pak dal ale přednost pokračování Pirátů z Karibiku a roli získal Francouz Mathieu Amalric. Depp by jistě tenhle herecký part zvládl skvěle, ale méně známý herec, a navíc Francouz, působí na plátně autentičtěji.

Před jeho okem, které se stává jakýmsi hyperaktivním středobodem filmu, se střídají krásné ženy stejně jako v době, kdy byl zdravý, teď jsou ale pro něj nedotknutelné. Jean-Dominic objevuje nové a pro něj překvapivé kvality života a my máme příležitost projít tu cestu s ním. Je ojedinělá, nezvyklá, nepatetická, s ironickým humorem a překvapivě radostná. Když vám zrovna nesedí moucha na nose...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...