Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Temné kouty jsou více psychologické drama než napínavá detektivka

Kultura

  6:00
Skličující psychologický thriller Temné kouty nabízí mnohem méně indicií, proč Gillian Flynnová patří k nejčtenějším autorkám dneška, než nedávná Zmizelá.

Úspěšný přerod. Libby (Charlize Theronová) se díky vypořádání s minulostí mění z nesamostatné trosky ve vyrovnanou ženu. foto: Bioscop

Americké spisovatelce Gillian Flynnové stačily k získání mimořádného zájmu čtenářů i filmařů tři romány. Její nelítostná dekonstrukce manželství Zmizelá byla jednou z nejprodávanějších knih roku 2012. Miliony dalších zájemců k ní přivedla vybroušená filmová adaptace Davida Finchera. Ještě před Zmizelou se začala natáčet filmová verzeTemných koutů, v pořadí druhého autorčina románu. Do kin ovšem kvůli dlouhé postprodukci přichází až osm měsíců po Fincherově filmu, s nímž bude nevyhnutelně – a k vlastní škodě – srovnávána. Temné kouty jsou značně odlišným snímkem nejen tónem a žánrem, ale bohužel i kvalitou režie.

Během lednové noci roku 1985 došlo na zpustlé farmě v Kansasu k brutální vraždě osamělé matky Patty (Christina Hendricksová) a jejích dvou dcer. Třetí a nejmladší dcera Libby Dayová při incidentu přišla o svou rodinu a několik prstů na noze, ale přežila. Zejména na základě dívčina svědectví a navzdory nedostatku dalších důkazů byl ze zločinu usvědčen patnáctiletý Ben (Tye Sheridan), Libbyin bratr. Ani o pětadvacet let později není Libby (Charlize Theronová) ochotná opustit roli oběti, která jí tehdy byla přiřknuta. Vzpomínky na událost se marně snaží vytěsnit do „temných koutů“ své mysli. V temném koutě se ve skutečnosti ocitla celá její existence.

Za malé vítězství může Libby považovat, pokud se donutí vstát z postele a vyjít z příbytku, který v důsledku její kleptomanie připomíná skladiště nepotřebného harampádí. Rezignovaný pohled zvířete čekajícího na ránu z milosti věčně skrývá pod kšiltem čepice. Základ jejího šatníku tvoří odrbaná trička, dokládající společně s nahrbenou chůzí kritický nedostatek sebeúcty. Žádné přátele a dobrou náladu Libby nemá dlouhodobě. Nově zjišťuje, že jí došly také peníze. Podnětem k vystoupení z ubíjející pasivity se stane nabídka Lylea Wirtha (Nicholas Hoult), pokladníka spolku zvaného Vražedný klub, v němž se sházejí nadšenci rekonstruující kriminální případy minulosti.

Většina členů Vražedného klubu věří, že Ben vraždy nespáchal. Přestože Libby jejich přesvědčení nesdílí, za pravidelný přísun bankovek svolí k navštívení osob, které by mohly vědět, k čemu doopravdy došlo. Na základě rozhovorů s odsouzeným bratrem, drogově závislým otcem nebo dívkou, kterou Ben v mládí údajně pohlavně zneužíval, skládá mnohem ambivalentnější obrázek událostí, než jaký byla schopna vytvořit v sedmi letech. Touha po pravdě se pro ni postupně stává přinejmenším stejně silnou motivací jako touha po penězích.

Pravda z mnoha úhlů

Scénář, který s požehnáním autorky napsal francouzský režisér Gilles Paquet-Brenner, respektuje mnohohlasnost knižního syžetu i za cenu řady dramaturgických nedostatků. Vypravěčkou přítomného dění je samotná Libby, jejíž mimoobrazový komentář občas cynicky glosuje dění na plátně. Paralelně s jejím lineárně vedeným pátráním nám minulé dění přibližují retrospektivy vázané primárně na hledisko dospívajícího Bena a matky Patty.

V knize časté střídání příběhových linií pomáhalo vytvořit komplexní portrét rurální Ameriky. Gillian Flynnová sama pochází z Kansasu, který ve svém příběhu učinila útočištěm deprimovaných farmářů, praktikujících satanistů a masových vrahů. Jsou-li tyto motivy zasazené do širších socioekonomických souvislostí a postupně prohlubovány na více než čtyřech stech stranách, nepůsobí stejně ukvapeně jako ve stominutovém filmu. Přesahy k ambiciózní demytizaci života v Americe osmdesátých let ustoupily úžeji vymezenému vyprávění o jedné rodinné tragédii. Nespoutané násilí zde nefunguje jako metafora zániku farmářského způsobu života na americkém středozápadě, ale pouze jako únik před chudobou.

Přestože otevření filmu ústředním masakrem vyvolává očekávání detektivky, odhalování nových stop probíhá příliš přímočaře, abychom měli prostor domýšlet se, kdo je vrah. S vytvářením napětí nepomáhají ani flashbacky, které nás zpravidla jen připraví na to, co se Libby dozví v následující scéně. Osu vyprávění tak místo sběru a analýzy dat tvoří výborně zahraná proměna protagonistky z pasivní oběti v aktivně jednající hrdinku. Roztěkané vyprávění filmu, který se k dramatickému jádru příběhu dostává mnohem kratší cestou než Flynnová, každopádně nedovoluje plastičtější prokreslení Libbyina charakteru.

Chladnokrevně

Přestože věrně přejímají strukturu knihy, tónem mají Temné kouty blíže k mrazivě serióznímu románu Chladnokrevně od Trumana Capoteho. O sázce na vážnost svědčí i dokumentaristická obrazová stylizace. Kameraman Barry Ackroyd nezapře, že opakovaně spolupracoval s Paulem Greengrassem, předním popularizátorem „nervního“ snímání. Ruční kamerou však není natočena jenom několikanásobná vražda, kde podobná syrovost nachází opodstatnění, ale i obyčejný rozhovor dvou lidí, při němž nestabilní obraz a časté zoomování zejména odvádějí pozornost od sdělení.

Temné kouty

Francie 2015

Režie: Gilles Paquet-Brenner

Scénář: Gilles Paquet-Brenner

Kamera: Barry Ackroyd

Hrají: Charlize Theronová, Nicholas Hoult, Christina Hendricksová, Tye Sheridan

Premiéra 18. 6.

Režiséra nelze obviňovat z toho, že by při adaptování knihy vynechal nějaký zásadní dějotvorný prvek. Říká nám vše podstatné, jenomže zbrkle a bez pochopení pro specifickou náladu popisované doby a míst. Místo vtahujícího zamyšlení nad původem traumat dnešní společnosti a možnými důsledky hospodářské krize dostáváme uspěchaný film bez napětí, pevného tematického jádra a konzistentní atmosféry. Pokud FincherovaZmizelá zážitek z knihy inspirativním způsobem rozšiřovala, v tomto případě je film pouze nedůslednou ilustrací významově podstatně bohatšího textu.

 

Autor: