Hlavním hrdinou snímku Soukromý vesmír je... kdo vlastně? Syn režisérčiny kamarádky Jan, také sama kamarádka, ale ne moc a ne pořád. To vlastně spíš její manžel. A Karel Gott.
Na počátku Soukromého vesmíru byl patnáctiminutový film Zázrak, který Helena Třeštíková natočila v roce 1974. Do svého soukromí tehdy diváky pustili vystudovaná socioložka Jana a její manžel, elektrikář Petr: přímo před kamerou přišlo na svět jejich první dítě. A už tehdy bylo v podstatě rozhodnuto o tom, že objektiv kamery Honzu ani některé další členy jeho rodiny hned tak neopustí.
Nejvíce se tak Soukromý vesmír blíží Manželským etudám – příběhy jejich protagonistů začínají jen o moment dříve, svatbou. I v Manželských etudách stálo na začátku jen osvícené tušení, že se dokumentované životy mohou vyvinout v něco, co bude mít smysl sdělit široké veřejnosti. Tak vznikl neobyčejně silný film Marcela, ale zasáhnout diváky dokázaly i další příběhy z této série. Až se mohlo zdát, že Helena Třeštíková vládne jakousi tajemnou mocí a každý, o koho se začne zajímat, pak prožije drama, které nemusí být nutně tragédií, ale vždy stojí za pozornost a zamyšlení.
Částečně toto kouzlo působí i v Soukromém vesmíru. Jan ve filmu z nemluvněte skutečně vyroste v člověka, který jistým způsobem vybočuje a uniká z průměru. Bohužel to však s sebou nese i tu skutečnost, že uniká také z dosahu filmařů. Za dospělým Janem, který ve Španělsku pěstuje své oblíbené rostlinky, myje nádobí a žije se španělskou přítelkyní a jejím pubertálním synem, přece jen není úplně snadné jen tak vyrazit a zevrubně jej zpovídat. (A když už se to povede, nedělá to ani režisérka sama, ale její syn Tomáš Třeštík.)
Prostě se žilo
V nasbíraném materiálu jsou ovšem značné mezery i v ranějších fázích – mimo jiné proto, že se rodina brzy odstěhovala z Prahy do Liberce. Mnoho z její historie se tak diváci dozvědí jen z pečlivě vedeného deníku. Jeho autor, nadšený otec Petr, vybrané pasáže sám předčítá.
A tady se asi nejvíc vkrádá otázka, proč by právě tohle mělo zajímat ještě někoho jiného než rodinný kruh. Jde totiž skutečně často jen o záznam „obyčejného života“, cenný pro zúčastněné, ale neutrální, či dokonce trochu iritující pro kohokoliv dalšího. O životě normální, slušné, nevyčnívající rodiny za normalizace a po ní se dozvídáme převážně samozřejmosti, o tom, co účastníci natáčení skutečně prožívají, jen málo. Alespoň ve srovnání s tím, nač Helena Třeštíková své publikum uvykla.
Soukromý vesmírRežie: Helena Třeštíková |
Navíc se s rodinou loučíme právě ve chvíli, kdy by se snad dal čekat přece jen nějaký zlom v uvažování a životním stylu již poněkud přestárlého „hippíka“ Honzy.
Nedostatek síly hlavního materiálu film dohání vnější oporou – průběžně připomíná historii dobývání vesmíru a také kariéru Karla Gotta. A je to bohužel nakonec právě Karel Gott, kdo „ukradne show“. Na jeho vyprávění o zkušenosti s LSD se totiž zapomenout nedá. Na zbytek dokumentu tentokrát ano.
