Tyhle jahody chutnají mdle

Právě na jeho Pelíšky dává film Vladimíra Drhy Anglické jahody často vzpomenout - přestože první titul 21. srpnem 1968 končí a druhý se v něm odehrává téměř celý.

V předvečer invaze vojsk Varšavské smlouvy se mladík Tomáš chystá odjet do Anglie na sběr jahod. Je však po sezoně, a tak se brigáda stává zástěrkou pro emigraci. S tou jeho rodiče příliš nesouhlasí - a už vůbec ne babička stalinistka. Ráno je všechno jinak. Zatímco matka panikaří a otec chce rozpoutávat odboj, Tomáš tráví den s dívkou Táňou v lesní chatě řešením, jestli se mají rádi. Do chaty se průběžně vrací ruský voják, který chce zběhnout na Západ. A jeho kolegové mezitím postřelí kluka, jenž blbne s pistolí...

Dílčí příběhy se bohužel nikdy nespojí a film mezi nimi přeskakuje, jako když se přepíná televize. Liší se totiž svými žánry. Rozmluvy Tomáše a Táni jsou solidní konverzačkou o lidech na prahu dospělosti. Dezertérova odysea patří do složky válečných absurditek. Otcovo nesmělé buditelství mělo zřejmě být zdrojem poselství o Češích, kteří to myslí dobře, ale vždycky za to kvůli své přílišné slušnosti dostanou napráskáno. Nejvíc rozpaků vzbuzuje matčino kuchyňské lomení rukama (žánr: komediální intermezza) a patetická linie s postřeleným klukem (že by zástupný symbol znásilněného národa?).

Pelíšky film připomíná právě kuchyňsky domáckým laděním, hořkosladce prosluněnou atmosférou a příjemným soundtrackem. Najde se tu i prostor pro „hlášky“, které oproti mnoha jiným českým filmům působí nejen přirozeně, ale dokonce vtipně: „vypadá přepadle“, padne například o televizní hlasatelce v den invaze.

Výtečná je výprava
Všechny interiéry vypadají jako reklama na socialistická 60. léta a aktéři jsou oblečeni podle tehdejší poslední módy. Horší už je to s historickými detaily. Do Československa tehdy nevtrhli vymydlení blonďatí Rusové, jak Anglické jahody ukazují, nýbrž špinaví a vyčerpaní vojáci s orientálními rysy.

Ke kladům patří ještě spolehlivý Viktor Preiss v roli otce, příjemně neokoukaný je také ústřední pár v podání Ivana Luptáka a Marie Štípkové. Jinak už však diváka žádné jahody se šlehačkou nečekají: film se mezi jednotlivými liniemi potácí zcela náhodně, obsahuje scény zbytečné (lidé jedou na kole; lidé pijí pivo) i nesmyslné (hysterické oživování postřeleného kluka hodiny po incidentu) a je nejmíň o půl hodiny delší, než by být měl. Černobílé dokumentární prostřihy sice mají autenticitu a syrovost, ale v letně vyhřátém celku ruší.

Nejméně pak v Anglických jahodách fungují pokusy o tragiku. Na rovině individuální sice matka hořekuje, ale vypadá při tom, jako by jí vyprodali Vlastu, a Táňa své nechtěné těhotenství řeší zcela věcně. Na rovině symbolické se pak peripetie postřeleného hocha zvrhávají v nechtěný humor. Možná by Anglické jahody dopadly líp, kdyby si tvůrci ujasnili, pro koho vlastně svůj film natočili. Takhle to vypadá, jako by chtěli oslovit všechny plošně - což bývá spolehlivá cesta k tomu, jak nezaujmout nikoho.

HODNOCENÍ LN                  
**
Anglické jahody               
ČR 2008                       
Scénář: Martin Šafránek       
Režie: Vladimír Drha          
Kamera: Vladimír Křepelka     
Hudba: Tomáš Klus             
Hrají: I. Lupták, M. Štípková,
A. Bardukov, V. Preiss, N.    
Divíšková                     
Distribuce v ČR: Falcon       
Premiéra: 13. 11. 2008