130 let
Knižní trh se změní. O tom je šéf nakladatelství Host Miroslav Balaštík...

Knižní trh se změní. O tom je šéf nakladatelství Host Miroslav Balaštík přesvědčen. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Rozhovor

Uklidňují mě zombieové, tvrdí ředitel nakladatelství Host Miroslav Balaštík

Kultura
  •   18:00
PRAHA - Miroslav Balaštík (* 1971) je šéfem Hosta, jednoho z největších českých nakladatelství. Jeho podnik je ovšem aktuálně v hibernaci. Tak jako celý zdejší knižní trh. Nouzový stav ale vidí jako příležitost k celkové inventuře knižního trhu.

LN: Jaké konkrétní dopady má na Host nouzový stav v souvislosti s pandemií koronaviru? Dají se po prvním měsíci vyčíslit ztráty?
Přesně to ještě spočítat nejde, ale jistě půjde o několik milionů. Odkládáme proto vydání některých titulů, šetříme na režiích a spolu s ostatními nakladateli a českými autory se snažíme udržet kontakt se čtenáři. Pořádají se online řetězová čtení, vymýšlíme balíčky knižní pomoci.

LN: Netroufli jste si pustit do světa ani avizovanou novinku Jiřího Hájíčka. Nová próza Michala Viewegha přitom vyšla. Byl by to pro nakladatelství risk, nebo rovnou jasná ztráta?
V dané chvíli by to byla ztráta, ale je to i reklamní strategie. Hájíčkův román Plachetnice na vinětách budeme propagovat jako první novinku české prózy, která bude na čtenáře čekat v knihkupectvích, až se otevřou. Doufáme, že je i tímto způsobem pomůžeme nalákat zpátky, protože se obávám, že se do knihkupectví bude život vracet jen pomalu.

LN: Host vydává řadu významných českých spisovatelů, myslíte, že se tahle pandemie nějak odrazí v jejich tvorbě?
Při psaní románu se autorův život vždycky odehrává v jakési dobrovolné karanténě, takže když s některými mluvím, neprožívají nouzový stav nijak fatálně. V literární tvorbě se to jistě časem objeví. Na pozadí velkých dějinných událostí, které zažíváme společně, se totiž dobře ukazují charakterové odlišnosti a dochází při nich ke střetu základních hodnot, k jejich prověřování v konkrétní situaci. To jsou literárně velmi inspirativní momenty.

LN: Konkrétně?
Například postavíme-li proti sobě omezení svobody a ochranu života, vyvstanou otázky: Dává život smysl sám sobě? Je holý život pro člověka dostatečným důvodem k žití? A při pohledu do minulosti: Co z našeho předchozího života stojí za to, aby bylo zachováno? Nebo do budoucna: Lze takové mocenské omezení svobody využít při ochraně klimatu nebo při odstranění sociálních nerovností?

LN: Zpátky k vydávání: kdyby teď nouzový stav skončil, jak dlouho by knižní byznys potřeboval, aby se vzpamatoval?
Sama existence knižního trhu teď záleží na třech věcech. Na pomoci státu, na ochotě čtenářů nakupovat knihy a na tom, jak bude fungovat distribuce knih. Lidé se nezačnou vracet do knihkupectví hned, jak to vláda povolí, ale spíše až pominou obavy z nákazy. A ty budou existovat, pokud bude covid viditelně přítomen: dokud budeme nosit roušky a nakupovat v rukavicích. Je také otázkou, jestli ty dva měsíce nenaučily čtenáře nakupovat v e-shopech a se slevami, které jim kamenná knihkupectví nikdy nemohou nabídnout. Zásadní tedy je, jestli se vůbec budou mít kam vracet. Pokud stát nepodpoří knižní trh stovkami milionů, je možné, že řada knihkupectví, která měla problémy už před krizí, vůbec neotevře nebo po několika týdnech skončí. To by byl zcela zásadní zlom. Bez ohledu na tyto katastrofické vize ale pochybuji, že způsob, jakým dnes knižní trh funguje, je udržitelný.

LN: Jak to myslíte?
Naplno se ukázalo, že těmi, kdo nesou největší rizika, a jsou tudíž nejvíc ohroženi, jsou nakladatelé. Knihy totiž vyrábíme takzvaně do komise. Musíme rozhodnout o výši nákladu knihy a celý ho vyrobit. Distribuce, potažmo knihkupectví ale zaplatí pouze ty kusy, které reálně prodají. Zbytek nám vrátí. S tím už jsme se nicméně naučili počítat. Nyní ale došlo k tomu, že nedostáváme zaplaceno ani za tyto reálně prodané kusy. Na papíře máme vyúčtování za několik milionů, ale na konto přijde několik set tisíc a někdy začas snad další. Daně z toho ale zaplatit musíme, stejně jako tiskárnu, redaktory, překladatele a autory. Současně nepomůže, pokud bychom ty, kdo nám dluží, posílali do konkurzu, protože tím se rozvrátí celý trh a my nedostaneme nic. Na druhou stranu, pokud distribuční firmy nechají nakladatele vykrvácet, dopadne to stejně. Proto se systém musí změnit.

LN: Jak konkrétně by mohl pomoct nakladatelům stát?
V dané chvíli je důležitá přímá podpora prostřednictvím balíčku ministerstva kultury. Stěžejní bude, jak rychle a v jaké výši přijde. To pomůže ale pouze krátkodobě a zejména menším nakladatelům, kteří nemají velké náklady na provoz a zaměstnance. Těm částečně pomůže i kurzarbeit a dlouhodobě by měly být dostupné bezúročné půjčky. Nic z toho ale zřejmě knižní trh nezachrání, pokud nepřijde skutečně masivní podpora.

LN: Dá se inspirovat v některých těch „pomocných“ krocích v zahraničí? V Německu, Francii, Velké Británii?
Dá. Německo hodlá podpořit kulturu bilionem korun. Úplně by stačilo to přepočítat na náš počet obyvatel. Ale vážně. Výraznou pomocí knižnímu trhu by bylo snížení DPH u knih na nulu, jako je tomu v Británii. A velmi účinným nástrojem je přímý odkup knih pro veřejné knihovny. Takový program funguje i u nás, ale bylo by potřeba, aby do něj stát investoval řádově mnohem větší sumy peněz. Pomůže to jak knihovnám s doplněním knižních fondů, tak nakladatelům, kteří budou moci dopředu počítat s tím, že prodají například tisíc výtisků určitého titulu a dostanou zaplaceno.

LN: Může nouzový stav v něčem paradoxně knižnímu trhu i prospět?
Musí. Pokud nemá jít o čistě destruktivní záležitost, je potřeba to vzít jako příležitost. Jak k inventuře knižního trhu, tak v tom, jakou roli bude v podpoře literatury hrát stát. Ten dnes podporuje vědecký výzkum literatury, její dostupnost prostřednictvím knihoven a nutí děti, aby se o ní učily. Z toho vyplývá, že ji považuje za společensky důležitou. Tím paradoxnější je, že produkci nových knih podporuje minimálně. A nemyslím tím jen nakladatele, ale i spisovatele, překladatele, grafiky, redaktory. Vydávání knih je vnímáno jako soukromé podnikání, které ale stát využívá jako celospolečensky důležitou kulturní službu. Odtud by měla plynout i jeho odpovědnost, aby ho v kritických chvílích udržel při životě. A pomohl mu se rozvíjet.

LN: Co vlastně teď celý den děláte, když je Host v hibernaci?
Časopis Host funguje normálně, takže zrovna dodělávám rozhovor s Radkou Denemarkovou o její dobrodružné cestě ze zdravého Tchaj-wanu do nemocné Prahy. A v nakladatelství čtu dál rukopisy a vybírám, co z české prózy budeme, doufám už brzy, vydávat. Večer se rozčiluju u zpráv, nadávám, že nemůžu mezi lidi, a pak se uklidňuju u filmů se zombii.

Autor: