Umíte potěšit Shakiru?

Z její první návštěvy v Praze jsme se dozvěděli, že její hudba zní daleko zajímavěji na deskách než na koncertě, že zpěvaččina energie ani „jižanský“ temperament nejsou hrané, ale také, jak mnoho v jejím případě zůstává „ztraceno v překladu“. A rovněž jak blahodárný vliv může mít na popovou hvězdu i její příznivce břišní tanec.

Téměř zaplněnou halu Sazky rozehříval před příchodem Shakiry jednočlenný kalifornský projekt Cut Chemist, za nímž se skrývá DJ Lucas MacFadden. Muž za gramofony a elektronickými udělátky pro pobavení publika dekonstruoval a jinak „ničil“ a pak po svém sestavoval nahrávky v rozpětí od britpopových Blur až k brazilské vlně Tropicalia ze 60. let.

Ani dvě promítací plochy po stranách pódia, na nichž se stejná věc dařila v obrazové podobě, ovšem nestačí vyzrát na slabinu DJského hraní na koncertech - hudba sice rozpíná mysl, ale očima, jež jak známo zprostředkovávají 80%celkového vjemu, vidíte jen rozkomíhanou postavičku za pultíkem. Výtečný konec setu, živý remix (dost tristního) sociologického průzkumu, který MacFadden provedl v prvních řadách publika, byl ovšem nečekaně zábavný.

Usměvavá Shakira vtrhla na pódium naboso, v plátěných kalhotách a sporém topu, doprovázená kvalitním, ale nepříliš invenčním hudebním doprovodem. Ten se, na rozdíl od Shakiřiných nahrávek, nese v duchu nekomplikovanosti hraničící s banalitou, stejně jako Shakiřiny komentáře mezi písničkami. „Tuhle jsem napsala jednou v noci na pláži. V životě jsem neviděla na obloze tolik hvězd,“ prohlásí a kouzelně se usměje. Takovému „sluníčku“ by člověk odpustil leccos, zvlášť když tak pěkně vrtí boky.

Jen jde o to, že Shakiře začalo táhnout na čtyřicítku a plážový temperament tohoto druhu je únosný jen do určitého věku. Stejně jako milostné vyznání „kvůli tobě bych se vzdala všeho, co mi patří a odstěhovala bych se do komunistické země“ v jedné z písní. Snad to nebude potřeba, vždyť v porovnání s Kolumbií je taková Severní Korea učiněné peklo...

Pravým kulturním rébusem jsou ovšem výzvy publiku. „Umíte potěšit ženu? Umíte potěšit Shakiru?“ směje se a dodá, že v tom případě se tedy musíme dobře bavit. Roztleskávání počítá s poněkud ochotnějším publikem, než bylo to pražské, přesto měl koncert chvílemi výtečnou atmosféru pouličního karnevalu.

Posledním trumfem Shakiry byl její současný hit Hips Don’t Lie zařazený na samý konec pražského koncertu. Spolu se zpěvačkou a kubánským rastamanem, zastupujícím v duetu Wyclefa Jeana, se na pódiu objevilo šest orientálních tanečnic. Připomněly, že věnovat se břišnímu tanci není ztráta času, což se dá považovat za hlavní poučení sobotního večera. A jestli se pražskému publiku povedlo Shakiru potěšit? Zdálo se, že obě strany odcházejí z haly spokojené.