Lidovky: Předloni jste poprvé spolupracovali s neziskovou organizací Post Bellum, která dokumentuje osudy pamětníků. Co vás nyní svedlo dohromady?
Během oslav 30. výročí Sametové revoluce jsme nasvítili trikolórou celou Národní třídou a Post Bellum k tomu promítali sestřih z rozhovorů s pamětníky. Tato organizace připravuje síť Institutů Paměti národa po celé republice, kde budou stálé expozice. Tento týden jsme otevřeli naší první společnou výstavu v návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje, které jsme přebudovali na interaktivní expozici.
  |
Lidovky:cz Promítání videí v muzeích je celkem běžné, ale vy jste zvolili jinou formu. V čem spočívá?
Každý návštěvník bude mít k dispozici tablet s digitálním průvodcem. Ten ho naviguje po místnosti a vede k jednotlivým příběhům. Celou expozici jsme sestavovali tak, aby byla zajímavá nejen informačně, ale také vizuálně. Viktor Portel z Post Bellum vybral příběhy z Plzeňska. My jsme navrhli technologickou část, a Václav Mlynář z Monument Office architektonickou.
Lidovky: Databáze Paměti národa obsahuje tisíce příběhů. Podle jakého klíče jste vybírali?
Pro každý Institut bude jiná série, vždy spojená s konkrétním městem či regionem. Na aktuální výstavě máme čtyři osudy z Plzeňska, například vyprávění Josefa Hájka, který pracoval ve Škodovce a v roce 1953 demonstroval proti měnovým reformám, a pak byl rok a půl v jáchymovském dole. Další jsou vzpomínky Hany Moravcové, její otec Emanuel Valenta se dostal do léčky StB, která ho zatkla na falešně vytvořených státních hranicích. Pro nedovolené opuštění hranice, kterou ale fakticky nikdy nepřekročil, si odpykal tříleté vězení.
Lidovky: Výstava je založená hlavně na dobových materiálech. Kde jste je získali?
Použili jsme snímky z rodinných fotoalb i archivní záběry, které ilustrují konkrétní událost. Kromě toho máme na výstavě interaktivní prvky, například vejdete do tmavé budky, kde slyšíte zvuky jako při bombardování nebo nahlédnete kukátkem a uvidíte dobové snímky.
Lidovky: Moderní technologie mohou přilákat nové publikum do muzeí. Není ale příliš ošidné, aby se návštěvníci dívali do tabletu, a tak trochu „zapomněli“ na expozici?
Toho jsme se chtěli vyvarovat. Tablet vás provede výstavou, ale hlavní zážitek by měl být z audio příběhů. Jsem moc rád, že se konečně i v Česku začínají objevovat expozice, které přibližují historii touto formou. Náš projekt získal podporu od Technologické agentury České republiky a spolupracujeme s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Řešíme s experty, jak výstavu ještě vylepšit, aby vyhovovala všem návštěvníkům.
Lidovky: Jaké máte další plány?
Průběžně vyhodnocujeme reakce návštěvníků, abychom věděli, co zafungovalo, a co změníme. Výstava v Plzni bude otevřená do konce září, pak Post Bellum otevře Institut Paměti národa v Pardubicích, kde nainstalujeme expozici nastálo. My pak připravíme další verze pro ostatní Instituty Paměti národa. Hodně také řešíme, jak tento projekt působí na různé věkové kategorie. Naše výstava je pro děti od deseti let, ale zvažujeme, že možná vytvoříme ještě další část pro mladší děti.
