Projekt Divnej soused je inspirován podmínkami uprchlíků v Čechách a zabývající se otázkou jejich začlenění do naší společnosti. Autorkou a režisérkou je i tentokrát Jana Svobodová.
Po zkušenostech s hraním v uprchlických táborech Červený Újezd, Bělá pod Bezdězem a dalších se autoři projektu tentokrát rozhodli situovat inscenaci do prostoru zcela odlišného - pražské bussines centrum Danube House (stojí na karlínském nábřeží poblíž hotelu Hilton) je světem zcela vzdáleným často přeplněným azylovým táborům, v nichž je lidem dopřáno jen minimum z jejich potřeb. Může být chápáno jako symbol vyšší vrstvy majoritní společnosti, v němž by uprchlíky hledal málokdo. A právě tento kontrast dává vyniknout skutečné propasti mezi oběma zobrazovanými světy. Škoda jen, že moderní budova zůstává většinu času pouhou kulisou představení. Mezi xenofobií a touhou pomoci Téma, zpracované u nás například v Hřebejkově filmu Horem pádem, dává režisérce Janě Svobodové možnost úzce propojit jako spoluautory a účinkující profesionální umělce i žadatele o azyl různých národností z celého světa.
Překvapivě (a toto překvapení nás možná usvědčuje z předsudků) se mezi nimi najdou talentovaní jedinci, kteří před publikem v roli sebe sama zaujmou.
Z profesionálů nejvíc vyniká přirozená, pohybově nadaná a ladná Petra Lustigová v roli ženy, v níž bojují předsudky a xenofobie s nedostatečně vstřebanou lidskou slušností a snahou pomoci znevýhodněným přistěhovalcům.
Dílčí témata projektu - postavení cizince v každodenním životě většiny, obtížnost uspět na úřadě a neochota či laxnost úředníků, život v sousedství s domácími obyvateli a především konfrontace s jejich odlišnými zvyky a životním způsobem - to vše je zpracováno s pomocí pestrých scénických prostředků a nápadů.
| Hodnocení LN: * * * |
|
Divnej soused |
Mohlo by se zdát, že po dvou podobných zkušenostech už Jana Svobodová coby autorka a režisérka projektu k tématu uprchlíci v Čechách nebude mít co říct. Není to pravda.
Navíc se v Divném sousedovi ledacos dozvíme také o sobě.
