Vítězný snímek z letošního festivalu v Cannes, rumunské psycho-sociální drama 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny debutujícího režiséra Cristiana Mungiu vévodí výběru dvanácti filmů, jež na sebe letos v Cannes strhly pozornost z různých důvodů a které karlovarský festival zařadil do zbrusu nové sekce Otevřené oči.
Přehledněji, atraktivněji
V minulých letech se snímky bodující na nejprestižnějším a nejznámějším evropském filmovém festivalu, jenž předchází tomu karlovarskému zhruba o měsíc, objevovaly v Karlových Varech společeně s vítězy z dalších evropských festivalů převážně v sekci Horizonty. Letos se programové oddělení rozhodlo těm, kteří chtějí mít přehled o nejdiskutovanějších dílech festivalové sezony, ulehčit navigaci vytvořením speciální sekce.
"Pokud jde o dělení programu do sekcí, držíme se původní koncepce z roku 1994, kdy naše skupina začala MFF Karlovy Vary organizovat. Letos jsme jejich počet rozšířili o sekci Otevřené oči, v níž jsou zařazeny filmy esteticky zvlášť pozoruhodné a hlavně úplně nové, konkrétně dvanáct filmů z programu letošního festivalu v Cannes. Jsou mezi nimi všechny ty, jež byly v Cannes oceněny," vysvětlila ve Festivalovém deníku smysl nové sekce programová ředitelka Eva Zaoralová. Cannes jsou ostatně cítit i ze jména sekce, které připomíná Un certain regard.
Cannes má navzdory kritikům pohoršujícím se nad přílišnou komercializací festivalu stále zvuk a překvapivý rumunský vítěz tak na sebe i ve Varech strhl značnou pozornost. Patřil k filmům, o nichž se nedočkavě hovořilo a na něž lístky zmizely bleskovou rychlostí. Právem.
Příběh dívky, která se rozhodne pomoci své spolužačce zařídit ilegální potrat a riskuje tak vězení a aniž by tušila i mnohem víc, je syrovým a nepatetickým pohledem do brutální minulosti Ceauşescova Rumunska, kdy komunistický režim systematicky likvidoval lidskou důstojnost a připravoval jedince o jeho základní práva. Přestože někdo může namítnout, že rumunské vítězství je do značné míry vedlejším produktem manické touhy festivalů objevovat "okrajové" kinematografie, 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny dokazují, že v Cannes ještě poznají dobrý film, když ho vidí.
Sebrat odvahu
Jen pohled do kolonky režie u vybraných dvanácti titulů musí filmového fanouška rozechvět blahem - Julian Schnabel, Roy Anderson, Harmony Korine, Ulrich Seidl, Kim Ki-duk, Naomi Kawase...
Julian Schnabel sahá po jedné ambiciozní látce za druhou. Po emotivně drásavém portrétu kubánského básníka a spisovatele Reinalda Arenase Než se setmí natočil adaptaci knihy Skafandr a motýl francouzského novináře Jeana-Dominiqua Baubyho, jenž ochrnul, ale jemuž zůstala schopnost myšlení a paměť. Porota v Cannes ocenila počin amerického výtvarníka s neobyčejným vizuálním citem Cenou za režii.
Návraty starých známých
Cena pro nejlepší herečku putovala letos z Francie do Jižní Koreje. Získala ji Jeon Do-yeon za výkon v dramatu Skryté paprsky slunce Chang-Dong Leea, režiséra Mentolek a Oázy. První film mu vynesl ve Varech v roce 2000 Zvláštní cenu poroty, druhý cenu FIPRESCI v Benátkách před pěti lety.
S Velkou cenou odjela z Cannes japonská filmařka Naomi Kawase. Meditativní rytmus niterného pohledu skrývané lidské bolesti a nečekaného spojenectví mezi staříkem a jeho ošetřovatelkou, jejichž výlet se změní v cestu k vykoupení, nedělá ze snímku Les truchlení ideální film na devátou ráno, ale fanoušci japonské mistryně přírodní mystiky nebudou zklamáni.
Na své si přijdou i vyznavači naturalismu a excesů režijního stylu rakouského tvůrce Ulricha Seidla. Snímek Import/Export zase o kousek dál posouvá hranici, kam až je Seidl schopný zajít. Seidl sice odjel z Cannes z prázdou, ale pokud by se měl úspěch měřit podle intenzity reakcí, pak by byl žhavým adeptem na vítěze. Extrémní emoce vzbudí snímek, jenž provokativně a drasticky pojímá emigrační politiku současné Evropy, i ve Varech, stejně jako před časem jiný Seidlův film Psí dny.
Ti, kteří najdou odvahu na Seidla vyrazit, si pravděpodobně nenechají ujít ani nový počin amerického režiséra Harmony Korineho Mister Lonely o komunitě lidí přejímajících identitu slavných osobností. O obou filmech se už teď hodně mluví. O Korineho bizarním potrtétu s notnou dávkou ironie určitě odlehčeněji.
Do Varů se vrací i německý režisér tureckého původu Fatih Akin, autor snímku Hlavou proti zdi, které se stalo senzací Berlinale před třemi lety a vyhrálo Zlatého medvěda. Karlovým Varům se podařilo získat jeho nejnovější snímek Na druhé straně, v němž Akin pokračuje v prozkoumávání svého osobního tématu střetu mezi tureckou a německou kulturou.
Mezi festivalové navrátilce patří i švédský režisér Roy Anderson, který v roce 2000 okouzlil Vary svými Písněmi z druhého poschodí. Na svou výjimečnou pověst, které se ve Varech těší, může letos navázat filmem Ty, který žiješ. Film byl zařazený do canneské sekce Un Certain Regard.
Sekce Otevřené oči zdatně konkuruje populárním Horizontům a nabízí řadu filmů, které by rozhodně neměly kolovat jen po festivalech. Zatím je jisté, že distributoři koupí pro česká kina 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Distribuční osud dalších filmů zůstává otevřený.
