Konstatovat, že současný Hollywood tyje z nekončící řady předělávek starších titulů, je jako nosit dřevo, na němž sedí sova, do lesa v katastru obce Atény. Je to ale taky pravda. Věc: počátek je toho dokladem. Klasika se v tom filmu stává inspirací pro cosi velmi prostředního. Film nizozemského režiséra Matthijse van Heijningena jr. si zároveň nehraje na něco, čím není, předvídatelnou dráhu proběhne celkem rychle. Alespoň něco.
Původní Věc, na níž se podílela hollywoodská legenda, režisér Howard Hawks, měla premiéru v roce 1951, byla to adaptace povídky Johna W. Campbella. Film popisuje střet skupinky amerických vojáků kdesi v Arktidě s vetřelcem z kosmu, který je schopný replikovat podobu svých lidských obětí. Snímek je považovaný za klasické vyjádření dobové paranoie. Další verzi natočil klasik krvavého hororu John Carpenter, hlavní roli ve filmu z roku 1982 hraje Kurt Russell, dějiště se z blízkosti severního pólu přesunulo mezi vědce v Antarktidě. Princip ale zůstal zachován, k tísni a paranoii Carpenter přidal značně působivé speciální efekty, které mohou i u dnešního diváka navodit stav mírné nevolnosti.
Van Heijningenův film popisuje události, jež předcházely začátku Carpenterova snímku - poslední scéna Věci: Počátku obě díla prakticky spojuje. Fabule nové Věci také jen variuje témata situace z předcházejících filmů. To základní ovšem chybí: atmosféra tísně, vyvolané všudypřítomnou a přitom nanejvýš letmo zahlédnutou hrozbou, která je schopna na sebe vzít podobu někoho blízkého a pak krutě zaútočit. Jestli má nový film ukázat, „jak to všechno začalo“, byl to počátek hodně všední - alespoň v kontextu kinematografie.
Jako čert z krabičky
Jacísi bodří Norové si tak drandí v pásáku Antarktidou, zahučí do průrvy a najdou UFO. V doprovodu chorobně ambiciózního norského vědátora Halvorsena (Ulrich Thomsen) na místo dorazí i mladá paleontoložka Kate (Mary Elizabeth Winsteadová), poblíž plavidla byl totiž nalezen organismus - poměrně veliká věc s klepety. Norové vyříznou ledový kvádr i s vetřelcem, přivezou si ho na stanici a chtějí bádat. Vrtákem odeberou vzorek tkáně, což se pacientovi asi moc nelíbí. Led začne odtávat. Zatímco se Norové a jejich hosté oddávají sborovému zpěvu a popíjení čirých tekutin, věc vyskočí jak čert z krabičky a dá se do práce.
Lidé na stanici se nezmohou na zásadnější odpor, jenom Kate projevuje jakousi snahu. Na druhou stranu se dá pochopit, že pohled na to, co návštěvník z vesmíru z jejich kolegů dělá - přerostlý digitální hmyz, jaký by asi nakreslil Salvador Dalí v jednom ze svých slabších dnů -, je jistě demotivující. Krev stříká a maso se trhá, zjevně počítačový původ toho spektáklu ale zabraňuje nějakému hlubšímu zhrození se z toho všeho. Celkem svižně vše dospěje k finále, v něčem obdobnému závěru Carpenterova snímku, ovšem bez jeho emocionálního dopadu.
Věc: Počátek (USA/Kanada, 2011)Režie: Matthijs van Heijningen jr. |
Autoři prvních Věcí dlouho neukázali nic, aby konečné odhalení mělo nějakou váhu. Van Heijningen ukazuje od začátku všechno, aby v konečném součtu nepředvedl nic. Zaměnitelné vousaté figury si podává netvor zároveň extravagantní i zapomenutelný. Pokud někdo hledá chvilkovou zábavu, která nezanechá sebemenší otisk v jeho paměti, už našel.
