Velryba se topí v sádle a patosu. Dráždit žaludky diváků scénou hltavého obžerství nelze donekonečna

Dobrodruh Rick O’Connell z filmu Mumie se po více než dvaceti letech převtělil do morbidně obézního lektora tvůrčího psaní: to je hlavní důvod ke zhlédnutí snímku Velryba, jejž natočil režisér Darren Aronofsky (Requiem za sen, Wrestler, Černá labuť) podle divadelní hry Samuela D. Huntera, který k filmu (po absolvování scenáristického kurzu) sám napsal scénář. Poněkud překvapivě se z příběhu muže se zničeným tělem vyklube zejména obžaloba homofobních náboženských společenství.

Lidé jsou úžasní

Hrdina jménem Charlie je tak otylý, že už nedokáže opouštět své bydliště. Pro divadelní hru je to možná dobré východisko, pro film ovšem výrazné omezení – Aronofsky se je sice snaží obejít všemožnými kouzly s kamerou, ale naráží při tom na zřetelné limity. Původ v jevištním tvaru (a to zřejmě nijak zvlášť rafinovaném) nezapřou zejména vstupy dalších postav, které co chvíli k Charliemu přicházejí, a pokaždé se lze vsadit, že neodejdou, dokud nevykouzlí něco významotvorného.

Hned na počátku se dozvídáme, že Charlie jakožto odborník na literaturu a jazyk učí na online kurzech své studenty psát. Předstírá přitom, že má rozbitou kameru, aby se jim nemusel ukázat – samozřejmě se tak lze těšit na to, že koncem filmu si kameru zapne. Taktéž hned zkraje je divákům dáno na srozuměnou, že Charlie umírá a zbývá mu nejspíš jen pár dní života, mj. proto, že odmítá lékařskou pomoc.

Na dojetí je tedy zaděláno ještě dříve, než kupříkladu do Charlieho příbytku vtrhne jeho dospívající dcera Ellie a začne mu nevybíravě spílat, zatímco Charlie ji zahrnuje láskou a omluvami. Charlie totiž vyznává přesvědčení, že lidé jsou úžasní. A Ellie je pro něj ta nejúžasnější, miluje její vražednou upřímnost, kterou jiní lidé považují za zvrácenost. (Samozřejmě se nakonec ukáže, že pravdu měl Charlie.)

Ellie, jejíž zraněnou útočnost dost nesnesitelně přehrává hvězda seriálu Stranger Things Sadie Sinková, svému tlustému otci vyčítá jak jeho podobu, tak zejména skutečnost, že ji před lety opustil poté, co zjistil, že je gay, a zamiloval se do muže. Právě v nešťastném konci onoho vztahu, kdy hlavní roli hrála bigotnost partnerovy rodiny, přitom spočívá hlavní příčina Charlieho současného stavu.

V Charlieho bytě se dále příležitostně vyskytuje jeho kamarádka/pečovatelka Liz (Hong Chauová) nebo mladý věrozvěst Thomas (Ty Simpkins), který původně přichází jménem místního církevního společenství, pak se ale ukáže, že je to s jeho zázemím komplikovanější.

V úhrnu všichni vedou okázale vypjatou a krasodušnou debatu na téma láska, upřímnost, chyby a odpuštění, aby se dobrali k poznání, že ty správné věci jsou správné, Charlie je dobrý člověk a vytrvalými odkazy na Bílou velrybu čili Moby Dicka vždycky na někoho uděláš dojem. (Pravda je, že čtenář vytrénovaný Moby Dickem bude možná snáze zdolávat rozvleklé pasáže, v nichž někdo jiný dá s chutí za pravdu Ellie, která svého tatínka zlostně nabádá, aby už konečně umřel.)

Maska Brendana Frasera je ve své enormnosti sice efektní, ale zároveň omezuje hercovu řeč těla i mimiku. Je třeba uznat, že Fraser se s tím dokáže potýkat snad až oscarově, jenomže dráždit žaludky diváků scénou hltavého obžerství (nebo pohledy do Charlieho laskavých modrých očí) také nelze donekonečna. A tam, kde má nastoupit myšlenka, je zjevná jen snaživost.