„Život byl krásný / než nás všecky zavřeli / cítím se jak duch / ve městě duchů,“ zpívá naštvaně Mick Jagger a do toho mu lomozí kytarami Keith Richards s Ronniem Woodem jak za starých časů. Hudebně čistě rock´n´rollová písnička podle všech stounovských pravidel, dokonce s Jaggerovým sólem na foukací harmoniku, kterou po mnoha letech oprášil při nahrávání minulého alba bluesových coververzí Blue And Lonesome, se ale v jednom vymyká: je textově aktuální, skoro by se dalo říct angažovaná.
To zrovna u Rolling Stones není nejběžnější, na rozdíl od řady svých kolegů ze světové rockové scény se nikdy co do aktivismu a aktuálních společenských proklamací nepřetrhli. To, že i oni nyní komentují situaci světové pandemie a s ní související karantény, a naznačují cosi jako konec starého dobrého světa, svědčí o velikosti doby, kterou prožíváme (jakkoli bychom si to raději odpustili).
O tom, že Rolling Stones pracují na novém albu a že tentokrát by mělo být autorské, se ví už nějaký ten pátek, svými koncertními úspěchy i přijetím posledního titulu jsou bezpochyby namlsaní. Písnička Living In A Ghost Town byla (a možná i bude) součástí tohoto alba, kapela na ní zčásti pracovala ještě „na svobodě“, ale dokončila ji v karanténě (jistě pod jejím vlivem) a po dohodě zveřejnila už nyní.
Klip, který ji doprovází, ukazuje sestřih záběrů z vylidněných světových velkoměst v čele s Londýnem a jeho typickými stanicemi metra (stejného principu využil aktuálně také další veterán, Neil Young, ve svém aktuálním klipu Shut It Down).
Rolling Stones byli - vedle např. Paula McCartneyho, Eddieho Veddera, Céline Dion, Eltona Johna, Taylor Swift nebo Stevieho Wondera - jedněmi z účinkujících streamovaného charitativního koncertu One World: Together at Home, který na popud zpěvačky Lady Gaga proběhl minulý víkend. Ze svých domovů zahráli písničku You Can’t Always Get What You Want z roku 1968.
