Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Krásný tón není jen věcí nástroje. Violoncellista Gautier Capucon podal mimořádný výkon

Dvěma koncerty ukázal Gautier Capucon, že je naprosto mimořádnou osobností mezi violoncellisty. foto: MHFPJ/ Petra Hajská

Dvěma koncerty ukázal Gautier Capucon, že je naprosto mimořádnou osobností mezi violoncellisty. Potvrdil to na vystoupení v Pražské křižovatce i v Rudolfinu, a že se letos stal rezidenčním umělcem Pražského jara, byla dobrá volba.
  16:44

V pondělí začal stylově Bachem a uvedl ho historkou ze života Pabla Casalse, fenomenálního španělského cellisty, který šest Bachových suit pro koncertní pódia prosadil.

„Každý den hrál jednu suitu, v pondělí začal první a tak došel až do soboty... A v neděli hrál znovu první, svou nejoblíbenější.“ Capucon hrál také Suitu č. 1 hodně s akcentem na barevné možnosti, jeho Bach byl snad až příliš francouzský. Jeho tón je ale neodolatelný.

Má vlast na křižovatkách kultur. Orchestr složený z arabských a izraelských hudebníků zahájil Pražské jaro

Zcela jiné možnosti violoncella pak ukázala skladba Henri Dutilleuxe Tři strofy na jméno Sacher, věnovaná Paulu Sacherovi, legendárnímu mecenáši hudby a zejména soudobých skladatelů. Psali pro něj ti nejlepší, včetně Martinů – a Duttilleux patří k nejzajímavějším osobnostem francouzské hudby po druhé světové válce.

Capucon měl ještě možnost skladatele zažít osobně a na skladbách s ním pracovat. A v jeho provedení se skutečně zdálo, že violoncello nemá barevné limity. Je to hudba volně navazující na impresionismus, jehož hlavní tvůrce Debussy byl na programu v úterý. Také jeho sonáta z roku 1915 je neuvěřitelně moderním dílem, které sólista provedl s jedinečnou lehkostí.

Snivost i dramatičnost

Naprosto imponující byly ale v Capuconově provedení velká základní díla cellové literatury. V úterý sonáty pro violoncello a klavír Johannesa Brahmse a Césara Francka a v pondělí Sonáta pro sólové violoncello Zoltána Kodályho. Toto dílo imituje neuvěřitelným způsobem řadu nástrojů, které jsou doma v maďarském folkloru, a celé dílo je strhujícím způsobem vášnivé a dokonale vystavěné. Tento hudebník ale nikdy neopouští jistou francouzskou noblesu a nejde až na dřeň do barbarských rytmů – technicky ovšem byl naprosto dokonalý.

Krásný tón není jen věcí nástroje, i když i tem má mimořádný – violoncello z dílny Mattea Goffrillera z roku 1701. V úterý měla svůj podíl také absolutní souhra s pianistou Jeromem Duerosem, který pro každou skladbu našel odpovídající tón. V polyfonicky stavěné Brahmsově sonátě se dokonale střídaly hlasy. A v závěrečné sonátě A dur Césara Francka dovedli propojit snivost s dramatičností i lyriku s čitelnou stavbou. O svém nástroji Capucon říká, že nemá limity – ale především je nemá on jako hráč a interpret. Přitom bezhlavě neexperimentuje, jeho nástroj zní vždy měkce, tmavě, bohatě a aristokraticky.

V Pražské křižovatce jednotlivé skladby velmi živě a neformálně uváděl, včetně přídavku z dílny Capuconova žáka a mladého španělského skladatele. A na úplném začátku hrál Casalsovu oblíbenou katalánskou píseň jako prosbu za mír. Koncert tedy nebyl monologem violoncella, ale živým setkáním s umělcem na pódiu. V úterý se mluvilo méně, nicméně Capucon přizval do svého koncertu mladého francouzského pianistu a stipendistu své nadace, aby po přestávce provedl dvě Debussyho skladby. Dva klavíristy pak vtipně zaměstnal i při přídavku, kde ho nejprve doprovázeli oba, a nakonec s nimi hrál „šestiručně“ Rachmaninova.

Oblíbený host v novém světle

Gautier Capucon tu zdaleka nebyl poprvé, patří k oblíbeným sólistům Semjona Byčkova a před lety ho pozval i Jiří Kout. Ale nikdy jsme nemohli jeho umění sledovat v takové celistvosti, v hudbě od baroka po současnost, a vidět i jeho schopnost navázat kontakt s publikem.

Ve světě koncertuje s pianisty Marthou Argerich či Jeanem-Yvesem Thibaudetem, Danielem Trifonovem i Yujou Wang. V mládí hrál často také se svým bratrem Renaudem Capuconem, jenž je neméně skvělým houslistou. Dnes hraje víc třeba s Lisou Batiashvili, Leonidasem Kavakosem či Ébene Quartetem.

Podobně jako Mstislav Rostropovič inspiruje vznik nových skladeb a připomněl ho i koncertem k 30. výročí pádu Berlínské zdi. Angažuje se v několika nadacích na podporu mladých talentovaných hudebníků na počátku kariéry i na koncertech pro školy. Dodejme, že pochází ze savojského města Chambéry v Alpách, z rodiny milovníků hudby a lyžování. A jeho letošní pražská rezidence zahrnovala ještě středeční vystoupení s orchestrem City of Birmingham v Elgarově koncertu.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!