Vrací se rozverný kašpárek i se svým rohlíkem

Pojem "Bejbypank" a spolu s ním proměnlivý soubor Kašpárek v rohlíku se objevil v druhé polovině roku 2007 s jasným cílem: nabídnout (nejen) svým dětem veselé a vtipné písničky. Současně písničky, které se nepodbízejí záměrnou infantilitou. Tak, aby nemusely pořád dokola poslouchat jen Petra Skoumala a Zdeňka Svěráka s Jaroslavem Uhlířem, a byly ušetřeny (nejen) Dády Patrasové.

V základní sestavě se sešli herci Jihočeského divadla a multiinstrumentalista Ondřej Pečenka (který je jinak k vidění s křehkou kapelou Folk3mail).

Postupem času se jim podařilo oslovit celou řadu jmen domácí rock a popové scény, a zprvu nenápadná aktivita získala potřebnou publicitu. Spolu s ní pak došlo na rychlostí světla se šířící šuškandu, kterak děti zprvu nedůvěřivých rodičů brání své přehrávače násilím po té, co rodič rozhodl, že po sedmé za večer už by to mohlo stačit.

Vesele k dalším metám
Druhá deska Kašpárka v rohlíku nabízí čertovinu už od prvního okamžiku, kdy se dostane do rukou. Obal má totiž formát i design klasické vinylové LP desky; uvnitř se skrývá nejen notový záznam všech písniček a samolepky, ale i klasické CD. Na něm pak čerstvá porce písniček, ze kterých je jasné, že vznikly primárně z radosti, a že se zúčastnění nemálo pobavili už u jejich vzniku.

Na rozdíl od debutu je tentokrát kolekce rozmáchlejší, žánrově i aranžérsky propracovanější. Širší je okruh oslovených sólistů – vedle Davida Kollera, Márdího z Vypsané fixy či Blanky Šrůmové z někdejší Tiché dohody, kteří si zazpívali už minule, jsou tu nově třeba Honza Kalina ze Sta zvířat, Gipsy, Lenka Dusilová nebo Tonya Graves, kterou kašpárek poťouchle přesvědčil, aby zpívala česky.

Pod producentským dohledem Dušana Neuwertha se zvýšil i počet těch, kteří si nejen zazpívali, ale i autorsky přispěli. A došlo i na takové legrácky, jako že Milan Cais napsal písničku, kterou zpívá Márdí a naopak. Pomineme-li fakt, že posluchači z řad malých i velkých se královsky baví nezvyklými tématy i hrátkami se slovy, nelze si při opakovaných posleších nevšimnout, že za celou tou legrací se nenápadně skrývá i něco hlubšího.

Už v úvodní – příznačně právě Tonyou Graves zpívané – skladbě Černou se obzvlášť ještě těm menším, kteří ještě nemají o světě stoprocentně jasno lehce podsouvá myšlenka, že černá není o nic horší než bílá a že tolerance má tudíž něco do sebe. Nemoralizuje, nepřikazuje z pozice zkušenějších, jen tak mezi řečí pomáhá urovnat si názory. Automaticky předpokládá, že posluchači nebudou jen vzorné, zakřiknuté a uťápnuté děti, ale nabízí vyblbnutí se i malým rošťákům, ze kterých jak známo rostou osobnosti.

Způsob, jakým se zúčastnění krásně vžili do rolí "velkých dětí" je místy až okouzlující. Asi nejvíc v tomto směru vede dvojice Márdí a Milan Cais. Představit si je, jak v kabaretním představení, kterým se písničky prezentují koncertně, řádí uprostřed houfu dětí, nedá ani v nejmenším práci.

Zábavná deska
Přesto tvůrci správně pochopili, že má-li být vše přirozené a skutečné, jen veselí od začátku do konce není na místě. Nádherně baladická, melancholická Panenka na kraji nebe v podání nikoliv křehkého dívčího hlasu, ale mimořádně citlivého Davida Kollera, patří ve svém ranku skoro k tomu nejlepšímu, co se zatím letos urodilo. Kdyby si laskavě této písně všimli rozhlasoví dramaturgové, může z ní být klidně další Medvídek. Což prozrazuje základ toho, proč je celé album tak vynikající – autoři k posluchačům přistupují jako k sobě rovným a baví se s nimi o věcech, které je zajímají, případně je vidí okolo sebe jako všednodenní realitu.

Nicméně většina obsahu přece jen rozpustilá je. V tématech se tu nekladou žádné překážky – když Lenka Dusilová zpívá: "Lítat, to je psina, teď už chápu Gagarina," nebo Milan Cais o "holce z Hollywooda Angelině Jolie", rozhodně to nezní jakkoliv křečovitě. O závěrečném hitu na legendární melodii Should I Stay Or Should I Go – zde s textem Čůrej sem a čůrej tam (a neodolatelným veršem "ten kdo hodně vody lemtá/ přečůrá i prezidenta") od údajné skupiny The Pampers, ani nemluvě.

Tvůrcům se zkrátka podařilo úspěšně navázat na debut a vytvořit zábavnou desku. Pestrou hudebně i aranžérsky, akceptovatelnou bez ohledu na věk.