'Vrahu' Malkovichovi tleskali lidé vestoje

Částečně hraný příběh s podtitulem Zpověď sériového vraha byl kombinován s hudbou Beethovena, Boccheriniho, Glucka, Haydna, Mozarta, Vivaldiho a Webera v podání sopranistek Bernardy Bobrové a Alexandry Zamojské.

Hudební část představení v rámci festivalu Pražské jaro provedl barokní orchestr Vídeňské akademie řízený jeho zakladatelem Martinem Haselböckem.

"Kombinace mluveného slova a hudby mě moc zaujala, i když to není až tak nový postup," uvedl na středečním setkání s novináři Haselböck. Dodal, že mu v představení, s nímž tvůrci vyrazili na rozsáhlé turné, jde především o vyjádření emocí uměleckou formou.

Představení otevřel instrumentální úvod z Gluckova baletu Don Juan. Malkovich v roli rakouského sériového vraha Jacka Unterwegera zpočátku působil na jednoduché scéně se stolem, židlí a komínkem knih jako sympatická a vtipná postava, o níž nikdo netuší, že se v ní skrývá cynický vrah. Hlavní hrdina si dělal legraci z vážné hudby, komunikoval s diváky v prvních řadách a reagoval na výstupy obou zpěvaček.

Slovinská sopranistka Bobrová, která debutovala před třemi lety ve Vídeňské státní opeře, i její polská kolegyně Zamojská, hostující v posledních letech v různých německých operních domech, vedle pěveckých kvalit uplatnily i herecké nadání.

Fiktivní příběh odehrávající se 15 let po Unterwegerově smrti je příkladem toho, jak média mohou ze zločince udělat celebritu. Ukazuje několik tváří vraha, spisovatele a novináře, kterého představení prezentuje jako muže vtipného, milého, falešného i asociálního.

Místy improvizující Malkovich dominoval na jevišti například ve scéně, kdy jednu z prostitutek neúprosně škrtil, i v okamžicích, kdy se z přímého účastníka dramatických událostí měnil v glosátora příběhu.