Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Vůbec jsem netušila, co přijde

Kultura

  3:00
Palacha jsem fotografovala na náměstíčku v Santenay. Seděli jsme venku před jedním z domů, vzpomíná ilustrátorka Anna Skoumalová. Palacha potkala v říjnu 1968 ve Francii.

Ilustrátorka Anna Skoumalová, která objevila ve svém archivu jednu z posledních fotografií Jana Palacha z brigády ve Francii. foto: Lidové noviny

LN Kdy a kde jste se s Janem Palachem setkala?

V roce 1968 jsem si přes svého budoucího manžela zařídila pobyt v Burgundsku, ve vesnici Santenay. Tamní vinaři si najímali brigádníky z celé Evropy. Jela jsem tam sama, ale u našeho „patrona“ jsme se nakonec sešly tři Češky. Pracovaly jsme tam asi měsíc, a když sklizeň skončila, přešla jsem k jinému vinaři ze Santenay -Adrienu Bellandovi. Právě tam jsem se seznámila s Janem Palachem, který u Bellanda bydlel se dvěma francouzskými studenty. Asi týden jsme tam pracovali spolu.

LN Za jakých konkrétních okolností fotografie vznikla?

Palacha a dívky - Miloslavu Horákovou a Marii Hanušovou - jsem fotila na náměstíčku v Santenay. Seděli jsme venku před jedním z domů, tak jak tam bylo zvykem. Přesný den, ze kterého fotka pochází, si už nepamatuji, ale byla přibližně polovina října. Bylo to fotografované patrně během polední přestávky.

Jan Palach - LN mají k dispozici patrně poslední Palachovu fotografii před tragickým činem.

*LN O čem jste se během těch několika dní s Palachem bavili?

To byly hlavně takové běžné věci. Celkem mi ale Jan Palach připadal jako vážný, přemýšlivý člověk. Měli jsme jedno společné téma, protože jsme oba měli rodiče evangelíky. O tom jsme se poměrně dlouho a dost vážně bavili, srovnávali katolictví a evangelictví a mluvili o našich kořenech.

LN Hovořili jste i o okupaci Československa?

Samozřejmě. Já jsem mu ukazovala fotografie Vinohradské třídy s hořícími tanky, které jsem měla od bratra. Hovořili jsme o tom, ale docela neutrálně. Samozřejmě okupaci tehdy každý prožíval emotivně, ale byli jsme schopni mluvit také o věcech neprozaických, jako třeba byla skleněná vodní dýmka, kterou měl Jan Palach s sebou. Měl ji od bratra a zvažoval, že ji v Paříži prodá, aby měl na živobytí. Jestli to udělal, nevím, domů jsme totiž jeli každý sám.

LN Tři měsíce poté se Palach upálil. Napadlo vás v té chvíli, že by se něco takového mohlo stát?

Absolutně, absolutně ne. Stejně jako pro každého, to byl i pro mne šok. Netušila jsem, co přijde. Teprve zpětně, když jsem se zabývala jeho povahou, jsem si uvědomila, že to byl velmi opravdový člověk. Nevedl plané řeči a mluvil vážně. Pokud lze tedy takto vážně uvažovat, když máte nůžky v ruce a celý den pracujete.

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!