Díky kameře, kterou měl Jevhen Titarenko, sám jeden z „hospitalierů“, připevněnou na uniformě, shromáždil desítky hodin autentického materiálu. Intenzivní záběry ze záchranných misí se ve filmu střídají s pasážemi natočenými hluboko v týlu, kde skupinka záchranářů slaví křtiny syna jednoho z nich a debatuje třeba o tom, jak se z proruského Charkova stalo proukrajinské město a jak stejnou proměnou prošli i jejich vlastní příbuzní.
Lidovky.cz: Kam sahá historie oddílů dobrovolných zdravotníků, jaké představujete ve filmu?
Jevhen Titarenko: Dobrovolnické oddíly se začaly vytvářet v roce 2014, když se ukázalo, že pravidelná armáda je těžce neakceschopná, protože byla od rozpadu Sovětského svazu systematicky rozkládaná. Tehdy začali motivovaní lidé formovat dobrovolnické oddíly a jedním z takových batalionů byli i špitálníci.
Lidovky.cz: Jak jste se k nim dostal vy osobně?
JT: Já jsem v roce 2014 přijel do války na východě Ukrajiny jako dokumentarista. Ale došlo mi, že ve válce, kde bojují tví lidé, musíš dělat ještě něco jiného než být jenom pozorovatelem. Bylo to rychlé rozhodnutí.
Lidovky.cz: A jak přesně takový oddíl funguje, jací lidé ho tvoří?
JT: Jsou to dobrovolníci, kteří mají nejrůznější povolání, od manažerů po řidiče kamionů. Nikdo z mého oddílu nebyl v armádě. Ale všichni se účastnili událostí v letech 2014 a 2015.
