Osoba Amedea Modiglianiho (1884–1920), krasavce v manšestrovém obleku s červenou šálou, je opředena mnoha legendami. Jeho bouřlivé vztahy se ženami a pijácká tažení na Montmartru s Mauricem Utrillem, stejně jako malířova první samostatná výstava v roce 1917 v pařížské galerii Berty Weillové, na níž rodák z Livorna způsobil skandál vystavením aktů, neztrácí ani více než sto let po jeho smrti pikantní nádech.
Tehdy nikdo netušil, že se právě tato díla jednou prodají za miliony. Dnes se na ně chodí dívat do Muzea Barberini stovky návštěvníků, kteří si pro velký zájem rezervují vstupenky.
Odhalit opomíjenou identitu modelek
Snahou autorů výstavy nazvané Modigliani: Moderní pohledy je upozornit na malířův novátorský přístup ke ztvárnění aktů i portrétů a odhalit dosud opomíjenou identitu modelek, z nichž mnohé byly úspěšné a suverénní ženy.
Maloval především své milenky, k nimž patřila i historička umění Angličanka Beatrice Hastingsová. Pod jejím vlivem zanechal Modigliani sochařiny a vrátil se k malířství. Říkala, že mu prodloužila život, prach z kamene zhoršoval příznaky tuberkulózy, s níž se od dětství léčil.
Okatý Ital pobláznil i vdanou ruskou básnířku Annu Achmatovovou, Američanku Leontine Phippsovou, známou pod uměleckým jménem Maud Abrantés, lékařku Simone Thirouxovou a další.
Portrétoval také Ninu Hamnettovou, malířku, která se netajila svými bisexuálními aférami, ale i jejího partnera, sochaře Ossipa Zadkina. Tváře těchto osobností jsou součástí postupimské expozice.
Poslední láskou Modiglianiho byla studentka umění Jeanne Hébuternová, která neunesla malířovu předčasnou smrt způsobenou progredující tuberkulózou a následky nezřízeného života. Podruhé těhotná matka dvouleté Modiglianiho dcery ukončila svůj život skokem z okna.
„Ty nahotiny mají chlupy!“ Rebel a génius Amedeo Modigliani nepřestává fascinovat ani po sto letech |
Rusovlasá Jeanne, jíž malíř říkal „lískový oříšek“, se stala prototypem jeho múzy s dlouhým krkem, mandlovýma očima, úzkými rty a podlouhlým obličejem. Tu nikdy nezobrazoval v pánském saku jako řadu nekonvenčních žen, které se stylem oblečení vymykaly tehdejší společnosti a jejichž smyslnými portréty předběhl umělec svou dobu.
Komunita bohémů
Další ideou expozice je poukázat na vztahy umělců žijících v Paříži před první světovou válkou a po ní, kdy do Mekky umění expandovalo přes čtyřicet procent zahraničních autorů, kteří se sem přišli proslavit nebo alespoň načerpat inspiraci.
Modigliani se v Paříži usadil v roce 1906 jako jedenadvacetiletý a brzy zapadl do komunity bohémů, které s oblibou portrétoval. Patří k nim mexický malíř Diego Rivera, herec Jean Cocteau, sochař Maurice Drouard, malíř a spisovatel Max Jacob, polský básník a sběratel umění Leopold Zborowski, první Modiglianův patron, dermatolog Paul Alexandr (od něho je v Barberini největší počet zápůjček) a desítky jiných.
Paul Guillaume: Modigliani ve svém ateliéru, 1915
Práce třiatřiceti Modiglianových současníků, které expozici doplňují, překvapují inspirací stejnými motivy i zvolenou formou. Modiglianiho stylu se přibližuje Lautrecova Jane, Picassova Žena v košili, Matissova Nahá, ale také Žena od Augusta Rodina.
Naopak jako odraz Picassova modrého období v tvorbě Modiglianiho je zde představen obraz Židovka. Názvem plátna malíř upozornil na svůj židovský původ, ačkoliv toto náboženství nevyznával.
Modiglianiho pastel Monumentální kariatida z roku 1913 připomíná Picassovu o sedm let dřívější kresbu Akt. K Picassovi odkazuje i portrét Modiglianiho mecenášky Eleny Povolozky, obdobně Picasso pojal portrét Gertrudy Steinové, která podporovala jeho.
Modigliani: Moderní pohledyMuzeum Barberini, Postupim
|
Pozornost je věnována také Modiglianiho obrazům, které malíř přepracoval nebo u nichž z finančních důvodů použil rubovou i lícovou stranu plátna. Vystaven je např. Akt s kloboukem, rentgenové záření v Hechtově muzeu v Haifě pod ním odhalilo skicu siluety muže a ženy.
Pověstných aktů, prezentovaných v Muzeu Barberini na efektním tmavě modrém podkladu, se návštěvníci dočkají až v posledních sálech. Vystaveny jsou mimo jiné nejslavnější z nich – Ležící a Sedící akt, Mladá žena s košilí. Všechny vyvedené v sytě oranžové barvě, s černými nebo rusými vlasy, ostrým obočím.
Autoři výstavy uvádějí, že Modigliani je moderním umělcem, jehož akty vycházejí z historické malby. Podle nich jeho díla vyvolávají asociaci s mytologickými obrazy nahých bohyň, například s Tizianovou Urbinskou Venuší, kterou malíř znal z Uffizi ve Florencii, kam jej vodila matka. Novátorské zpodobnění těchto bohyň spočívá v přiznání pozemského života, přidáním ochlupení, výraznější barvy pleti.
Výstavu pomyslně uzavírá výrok malíře Maurice de Vlamincka: „Modiglianiho obrazy mají nekonečnou důstojnost a eleganci. Nenajdete v nich nic hrubého ani banálního.“
