Málo pojmů prošlo takovým vývojem jako chudoba. Středověk oceňoval její duchovní rozměr. Osvícenství ji moralizovalo a vytěsňovalo. Dnešek ji řeší byrokraticky a politicky, ale mnozí mají slabost pro její romantickou stránku.
V Praze se stále připomíná spor o asanaci Josefova: měla se chudinská čtvrť zachovat ve své malebnosti, či zbořit a zmodernizovat? Zájem budí i kolonie Na Slatinách, jeden z posledních přežívajících zbytků bydlení chudiny ze starých dob. Pořádají se do ní i poznávací túry.
  |
To, jak se chudoba historicky a společensky vyvíjela, jak ovlivnila obraz Prahy i život jejích obyvatel, velmi zdařile rozebírá výstava v Muzeu hlavního města Prahy. Zabývá se škálou různých stránek tématu chudoby – historickou, sociální, urbanistickou, medicínskou, kriminální a podobně.
Je to vlastně dvouvýstava. Expozice Chudá Praha přibližuje vývoj chudoby a hlavně vztahu k ní v české metropoli od Josefa II. až do nástupu komunismu (období 1781 – 1948). A vedlejší expozice Dýmová hora ukazuje její současnou nejviditelnější tvář, problém bezdomovectví, a to na případové studii jedné lokality z pomezí pražského Žižkova.
Chorobinec, sirotčinec, nalezinec...
Ačkoliv zaměření výstavy je spíše osvětové, její těžiště spočívá v ohromném množství obrazové dokumentace. Návštěvník vidí stovky fotografií (obrazů, plánků či map) již zmizelého světa. Spatří scénky, jež zná jen z literatury – život v noclehárnách, ohřívárnách, provizorních obydlích, ba i skalních bytech.
Skrytý patriarcha buddhismu. Výstava ukazuje nové tisky grafik Františka Drtikola |
Nebýt těch snímků (obrazů, dobových plánků i map), působilo by hlavní sdělení výstavy školometsky. Ale takto působí plasticky. Obrazy dávají konkrétní podobu tomu, co přinesly reformy Josefa II., ale co už přežívá jen v archaickém jazyce – ve slovech typu chudobinec, chorobinec, sirotčinec, nalezinec, blázinec.
Na snímcích vidíme, jak vypadaly a že třeba v někdejším městském chudobinci dnes sídlí Ministerstvo spravedlnosti. Či jak věznice Fišpanka prováděla postrk – odesílala nežádoucí osoby do domovských obcí. To už přežívá jen v jazyce. Z německého Schub vzniklo české šup a dodnes užívaný výraz „ale šupem“.
Výstava také nastavuje zrcadlo dnešku. Odrazem postrku je letáček z kampaně ODS k loňským obecním volbám („tramvaj není noclehárna“). Odrazem vývařoven pro chudé je Úsporná kuchařka vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí. A odrazem žebračenek jsou svým způsobem dnešní stravenky.
Proč se vůbec uchovalo tolik dokumentace? I na to dává expozice odpověď. Po roce 1948 zmizela chudoba z debaty i legislativy, ale o to více se zkoumal a dokumentoval život chudých za kapitalismu. Právě tím se výrazně naplnily archivy, ze kterých lze dnes čerpat.
Chudá Praha |
