Staré grafiky a jejich osudy. Výstava se soustředí především na to, kdo umělecká díla vlastnil

Expozice s názvem Grafiky s rodokmenem přibližuje tuto oblast výtvarného umění z odlišného hlediska, než jsme zvyklí. Naznačuje, jak se sbírky v průběhu staletí formovaly, kdo je vytvářel a jakým způsobem se tisky uchovávaly a podle jakých hledisek se řadily. Také nám podává informaci o tom, jak se grafiky postupně dostávaly do Grafické sbírky pražské Národní galerie či do její předchůdkyně Společnosti vlasteneckých přátel umění.

Grafická sbírka NG se postupem času v několika vlnách rozrostla a čím dál systematičtěji utvářela, až dnes patří k největším a nejkvalitnějším v Evropě. Nacházejí se v ní listy vytištěné nejrůznějšími technikami od středověku až do současnosti. Kurátorka Blanka Kubíková připravila pro Grafický kabinet ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí komorní výběr starých grafik s ohledem na jejich původ. 

Sběratelé, jejichž akvizice jsou nyní v Národní galerii zastoupené, nakupovali kdysi hlavně ve velkých městech střední Evropy, tedy ve Vídni, Praze, Norimberku nebo Berlíně. Autorka výstavy ukazuje na vystavených listech, jak se získávaly, jak sběratelé navštěvovali přímo grafické dílny nebo jak je prodávali obchodníci s uměním a knihami. Tak bylo možné si pořídit díla i ze zahraničí – z Itálie, Německa, Francie či Nizozemska.

Kurátorka vysvětluje, že se listy často začleňovaly do tematických alb, soustředěných na náboženské motivy, historické události, portréty, volné krajiny, pohledy na města… Jindy je sběratelé řadili podle autorů. Některé z vystavených tisků pocházejí z významných sbírek z různých zemí. Krásné Ukřižování od italského umělce Agostina Carracciho pochází ze sbírky francouzského vydavatele Pierra Merietta, který ho získal v roce 1668. Pak se list dostal do sbírky německého hraběte Wilhelma Heinricha von Lepella a ten ho odkázal pruskému králi. 

Výstava v pražském Schwarzenberském paláci mapuje, jak od renesance vznikaly sbírky grafik.

Později byl začleněn do berlínského Kupferstich Kabinettu a z něj byl vyřazen, protože byl zřejmě ve sbírce ve více exemplářích. Nakonec ho pražské Národní galerii v roce 1946 věnoval český průmyslník Jindřich Klazar, který shromáždil významnou kolekci grafiky. Jiný zajímavý příklad představuje Aegidius nebo česky Jiljí Sadeler, který byl nejvýznamnějším grafikem pozvaným ke dvoru Rudolfa II. Pocházel z významné antverpské rodiny rytců a obchodníků s uměním. 

V Praze se zařadil mezi ostatní umělecké osobnosti pozvané z dalších evropských zemí. Vynikal přesným grafickým přepisem tvorby italských, německých a dalších malířů. Vytvářel však i rytiny na základě vlastní invence. Na výstavě se setkáme s jeho mistrovským pohledem do pražského Vladislavského sálu, na němž zachycuje bohatý zdejší život včetně stánků obchodníků s grafickými listy. Škoda, že na výstavě není zastoupena takřka kompletní kolekce grafik Václava Hollara, která má také zajímavou historii.

V případě mnohých listů z Grafické sbírky však není zdaleka tak jasné, v jakém vlastnictví se postupně ocitly a jaká byla jejich cesta do pražské Národní galerie. Často není vůbec snadné jejich historii dohledat.

Výstava naznačující vývoj sběratelství grafiky je jistě přínosná a přináší řadu ukázek práce významných osobností, k nimž patří zmíněný dvorní rudolfinský grafik Aegidius Sadeler, nizozemští umělci Hendrik Goltzius a Lucas van Leyden, Ital Aniballe Carracci a další. Projekt je zajímavý nejen v tom, že představuje tvorbu významných umělců, ale především proto, že vysvětluje, jak vznikaly soukromé i veřejné grafické sbírky, a také způsob, jak se postupně formovala dnešní Grafická sbírka Národní galerie Praha, která dnes obsahuje statisíce grafik a desetitisíce kreseb.

Autorka koncepce výstavy dokládá způsoby, jak a kdy vznikaly grafické sbírky v nejranějších dobách, že k prvním sběratelům patřili vladaři, šlechtici a vzdělanci. Vysvětluje, že listy byly mnohdy uchovávány v knihovnách, že se grafiky vlepovaly do alb nebo že byly ponechány jako volné listy. Připomíná, že pro malíře tisky mnohdy sloužily jako zdroj inspirace a jako předlohy.