Výstava na Kampě představuje Adolfa Borna známého i neznámého

Uspořádat výstavu k ročnímu výročí úmrtí známého a oblíbeného umělce není lehký úkol. Born po sobě zanechal rozsáhlé dílo, takže bylo z čeho vybírat. Zároveň zde musela nutně figurovat i úvaha, jak tolik vystavovaného, citovaného a známého umělce znovu představit a neopakovat se.

Kurátor Petr Volf dal expozici název Jedinečný svět Adolfa Borna a v tomto duchu také retrospektivu koncipoval. Podařilo se mu sestavit průřez různými výtvarnými disciplínami, jimž se Born věnoval. Návštěvníci zde najdou litografie, kresby tuší, pastely, akvarely i animované filmy.

Vzpomínka na Borna: Já v tom svém světě, humorem dlážděném, v podstatě žiju

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

První sál mnohého diváka zaskočí. Vítá ho litografie Zuřivý lev Hector z roku 1964 a on si není jist, zda je to opravdu Adolf Born. Volf totiž zahájil retrospektivu souborem Bornových raných litografií, které nebyly jako celek dosud prezentovány. Výtvarník při jejich zrodu experimentoval s výrazem i kompozicí, hledal svůj profil. „Vetknul do nich syrovost, jakou už později v jeho díle nenajdeme,“ vysvětluje Petr Volf. Z těchto dalších, pro pozdějšího Borna netypických děl jmenujme třeba Komické duo (1966), Dopis králi Hakonovi (1966) nebo Děti u počmárané zdi (1966).

Také tři místnosti ilustrací, které Bornovi zajistily mezinárodně uznávané mistrovství, mají své novum. I tady prokázal Volf nápaditost, když vystavil originály opatřené Bornovými poznámkami určenými grafikovi. Sám Born se nejvíce ze všeho považoval za ilustrátora, knižní tvorbě se věnoval od roku 1960. Svými obrázky doprovodil text u asi 300 knih, což v průměru znamená pět knížek ročně. Na Kampě je k vidění obrazový doprovod k básním Christiana Morgensterna, tvorbě Edgara Allana Poea, Kiplingovým Knihám džunglí, Čapkově Válce s mloky... Bornovy ilustrace k Bajkám Jeana de La Fontaina se Francouzům líbily více než od vlastních autorů a Born za ně obdržel řád Rytíře krásných umění a literatury.

Nezapomenutelní Mach a Šebestová malíře Adolfa Borna.

Působivé a pro řadu návštěvníků opět méně známé jsou kresby z cest, jejichž devíza není jen v kreslířském umění, ale také v humoru. Born nemusel na dovolené fotografovat, on si to nakreslil. Stačí se podívat na kresbu tuší nazvanou Venezia (1974), Istambul (1983) nebo Montreal (1978).

Závěr expozice patří pastelům a akvarelům, kde se výstavní sál změnil v barevný labyrint. Kraluje jim obraz Marco Polo na cestách z roku 2001. Následuje Indický motiv (1999), Jonáš (1994) či Alchymista (1999)... Charles Darwin se svojí rodinou (2006) patří k vrcholům Bornovy invence. Divák zde najde i obraz Nezvaní hosté k poslední večeři, který umělec dokončil loni 21. května, pár hodin před smrtí. Osud dopřál Adolfu Bornovi rozloučit se s pozemským světem tak, jak by si přál každý. Dokonalým dílem.