Autorky druhé části recipročního projektu nazvaného Jako host, Michaela Ottová a Helena Zápalková, měly o jeho průběhu jinou představu. Po předvedení sbírek Galerie a muzea litoměřické diecéze (na jaře 2020) v Muzeu umění v Olomouci (MUO), bylo v plánu představit exponáty olomouckého Arcidiecézního muzea v Litoměřicích. Na přípravě finančně i logisticky náročné výstavy se podílel tým odborníků z MUO, pod jehož správu činnost Arcidiecézního muzea v Olomouci spadá, i z litoměřické SGVU.
Expozice děl z majetku jednotlivých farností arcidiecéze od 13. století až do závěru baroka byla sice začátkem prosince loňského roku úspěšně nainstalována, tím však její příběh zatím skončil. Prohlídku exkluzivního výběru sakrálního umění musí uměnímilovné publikum, stejně jako jiné kulturní akce, oželet. Výstava zahrnuje obrazy s církevní tématikou, monstrance, kalichy, mešní roucha, relikviáře či nespočet madon v mnoha provedeních včetně slonoviny.
Klanění tří králů ze 12. století a další skvosty
V zavřených sálech je vystaven nejstarší dochovaný předmět z olomouckého katedrálního pokladu, relikviář sv. Eustacha z 1.poloviny14. století, který jediný přečkal rabování švédských vojsk. Soška Panny Marie s Ježíškem od nejvýznamnějšího představitele umění baroka na Moravě Jiřího Antonína Heinze. Fragment reliéfu Klanění tří králů (před rokem 1141), sochu Madony z Hrušek, sochu Ukřižovaného Krista od Ondřeje Zahnera a mnoho dalších skvostů mohou zájemci o tento typ umění vidět jenom na kvalitních fotografiích katalogu.
Jeho životnost není naštěstí limitována časově omezenou výstavou. Výčet děl, opatřených detailním popisem jejich vzniku a dalšími informacemi, je významnou, ne však jedinou částí publikace. Úvodní dvě kapitoly se zabývají dějinnými fakty souvisejícími s příběhy exponátů, které dnes Arcidiecézní muzeum v Olomouci vlastní. Historie a kulturní vývoj Olomoucké arcidiecéze od autorů Marty Perůtkové a Ondřeje Jakubce popisuje situaci Velkomoravské říše od doby její snahy o politickou emancipaci a osamostatnění od církevní správy (zhruba od příchodu Konstantina a Metoděje v roce 863) po současnost.
Druhá stať nazvaná Sběratelství olomouckých biskupů a arcibiskupů Gabriely Elbelové se zaměřuje na akviziční činnost církevních hodnostářů. Obsahuje nejedno překvapení. Tím je třeba osobnost kapitulního děkana Jana Dambrowského, zvaného Filopon, s nímž je kromě zakoupení olejomalby Kristus pod křížem od florentského malíře Alessandra Alloriho spojována také olomoucká travičská aféra. Dambrowski působil jako děkan v letech 1577–1585 a byl usvědčen z úkladných vražd čtyř olomouckých biskupů.
V katalogu je uvedena i desítka děl, která nemohla být z objektivních důvodů vystavena. Mezi nimi kočár biskupa Ferdinanda Julia Troyera dovezený z Vídně, kde ho využíval francouzský vyslanec de Richelieu. Olejomalba Madona s rouškou, Sebastiano Luciani zvaný del Piombo ji namaloval kolem roku 1520 a dalších několik let byla součástí významných evropských sbírek.
Soška z lipového dřeva Ukřižovaný, výjimečné dílo z hlediska řezby i dochované polychromie od Veita Stosse. Nejmladší sochařský exponát v Olomouci zhotovený ze spongilitu (měkkého vápence) – soška Krista Spasitele. Dále obraz Křest Kristův, jehož autorem je zakladatel olomouckého barokního malířství Jan Kryštof Handke nebo bohatě zdobená monstrance zvaná Zlaté slunce Moravy a další.
Budiž tedy malou útěchou, že existuje knižní podoba výstavy, vybavená anglickým překladem, a navíc s výše zmíněným bonusem. Zároveň je škoda, že zájemci o výstavu nenajdou na stránkách SGVU alespoň krátkou videoukázku.
