Název výstavy „Žijeme lidsky?“ cituje architekta Pavla Janáka, dlouholetého předsedu Svazu československého díla, jehož členové se třicet let zabývali vytvářením funkčního bydlení.
Zájmový spolek Svaz českého díla, založený po vzoru zahraničních svazů Janem Kotěrou v roce 1914, byl po vzniku samostatné republiky přejmenován na československý a až do únorového převratu v roce 1948 vyvíjel ve své sféře nespočet aktivit. A to i v době německé okupace.
Důkazem je dokument z výstavy Bydlení, konané v roce 1941 v Domě uměleckého průmyslu v Praze. Expozice kladla důraz na útulnost a soukromí domova, svaz tak využil nacistickou ideologii zaměřenou na rodinný život, aniž by přitom fakticky slevil ze své programové nezávislosti.
Velkorysý výstavní projekt
Svaz sdružoval designéry, architekty, umělce, výrobce a další tvůrčí osobnosti, jejichž společným zájmem byla modernizace československého designu a životního stylu. Vedle výrazných osobností svazu Pavla Janáka, Františka Kysely, Josefa Gočára, Ladislava Sutnara, Antonína Kybaly a dalších připomíná expozice spolupracující instituce, například Krásnou jizbu, Artěl, výrobce Sochor, UP závody a jiné.
Figurují zde jména designérek Minky Podhajské, Marie Sedláčkové-Serbouskové, Marie Teinitzerové, Heleny Johnové, angažujících se v oblasti textilu, hraček, krajek, skla, keramiky.
Členové svazu řešili i dostupnost bydlení pro mladé lidi a rodiny, téma, které bylo tehdy stejně aktuální jako dnes. Za mimořádné aktivity svazu je považována stavební činnost.
Žijeme lidsky?Uměleckoprůmyslové museum Do 15. září 2024 |
Jejím vrcholem je výstavba první československé osady modernistických rodinných vil Nový dům v Brně v roce 1928, o čtyři roky později Baba v Praze a v roce 1936 chlouba funkcionalistické architektury v centru hlavního města – Dům uměleckého průmyslu na Národní třídě.
Velkorysost výstavy, rozložené do několika sálů, má své opodstatnění. Více než třicetiletá činnost Svazu je v tomto rozsahu veřejnosti představena úplně poprvé. Pořádající UPM nevynechalo z historie svazu žádný podstatný moment, jsou zmíněny výstavy u nás i v zahraničí, soutěže s tematikou bydlení, které svaz pořádal, jeho vliv na architekturu, vznik nových staveb, vydávání periodik.
Úspěch v Paříži
Co návštěvník muzea konkrétně uvidí? Ukázky, jak se vyvíjel styl zařízení domácností, jaký vliv na něj měla doba i společenské postavení zřizovatele. Porovná prvky masivních měšťanských interiérů s pozdějšími návrhy umělců Svazu, kdy byl kladen důraz na jednoduchost a funkčnost.
Udělá si představu, jak se po vzniku samostatného státu architekti a návrháři snažili vytvořit národní charakter interiérů i jak později vyřešili koncept levnějšího nábytku a užitných předmětů pro dělnické byty.
Vystaveny jsou šablony pro výmalbu stěn od Františka Kysely, nábytkové soubory Josefa Gočára, Rudolfa Stockara, Pavla Janáka, textilní hračky Minky Podhajské, porcelánový servis Ladislava Sutnara, kousky účelného sklopného zařízení designéra Jana Vaňka, Ladislava Žáka a Hany Kučerové-Záveské, minimalistický elegantní kredenc Jindřicha Halabaly, lampy, textilní výrobky, dobové časopisy o bydlení, nákresy, architektonické studie, fotografie z výstav.
Překvapující je účast svazu na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1925, kde československá expozice získala po Francii největší počet cen. Obdiv budí množství tehdejších firem, jejichž výroba byla řemeslně dokonalá, než jejich produkci v padesátých letech pohřbil nový režim. A kdo má v dnešní době zkušenosti se stavebními pracemi, ať se na film o výstavbě osady Baba v Praze, kde je detailně vidět poctivá práce tehdejších řemeslníků, raději nedívá.
