Věk umělce by neměl být kritériem hodnocení jeho díla, výjimku ale můžeme udělat u extrémů, ať už na začátku, nebo konci životní úsečky. Ale hyperaktivní Nelson je skutečná hudební věc Makropulos. Nejenže vydává jedno album za druhým (v loňském kalendářním roce dokonce dvě), ale hlavně si všechna drží jasnou laťku. A to ať jde o standardní písničkové nahrávky, nebo ucelené projekty, jako jsou třeba jeho pocty autorům z Velkého amerického zpěvníku.
A Beautiful Time je normální řadovka s novými, zčásti autorskými Nelsonovými songy (napsanými společně s producentem desky Buddym Cannonem), zčásti písněmi napsanými nashvilleskou smetánkou (Chris Stapleton, Rodney Crowell, Shawn Camp ad.) a dvěma coververzemi zcela odjinud. Což u Nelsona, který se zásadně neuzavírá žádným vlivům a stejně tak je ctěn fanoušky rozličných žánrů od alternativistů a punkerů po rockery a jazzmany, není nic nového.
Tentokrát zvolil k přezpívání jednu z perel Leonarda Cohena Tower of Song, jíž vtiskl krásně temný výraz, a ve spolupráci s mistrovskou kapelou a produkcí vytvořil silné hudební předivo, a jeden z velkých hitů Beatles With a Little Help from My Friends. V poněkud šramlovité, countryové verzi zřetelně Nelsona inspiroval zejména textově, protože ona přátelská pospolitost je příznačná pro skoro celou jeho kariéru na hudební scéně i na nekonečných muzikantských cestách.
Na to téma ostatně zpívá i v titulní písni A Beautiful Time, totiž o tom, jak je pro muzikanta jeho zrna život na turné životodárný a vlastně i v pozdním věku pořád romantický – ostatně v tomto ohledu je tato píseň blíženkyní jednoho z Nelsonových největších hitů On The Road Again, jedné z nejslavnějších a nejhranějších country písní vůbec.
Nechodím na pohřby
Přestože Nelsonův hlas téměř nedoznává věkem zásadních změn, jeho styl je sice samozřejmě „vyprávěcí“, ale to byl vždy a třeba do rozsahových eskapád se nikdy nepouštěl, obsahově jeho poslední písňová alba věk reflektují a nadnášejí témata, odpovídající věku, ohlížení se zpět, ba i jisté formě účtování, byť vždy velmi citlivě, vkusně a s nadhledem.
Platí to i pro A Beautiful Time, kdy například v písni I Don’t Go to Funerals vysvětluje, proč nechodí na pohřby, a těší se, jak se jednou sejde na velké muzikantské párty se svými přáteli a kolegy Johnem (Cashem), Merlem (Haggardem), Waylonem (Jenningsem) či Patsy (Clineovou) a dalšími.
Ve starém muži samozřejmě nevyhasl ani citový život (a jeho vyjádření se nestává karikaturou, jako se to bohužel občas stává i o dost mladším zpěvákům). Vzpomíná na staré lásky (první singl alba I’ll Love You Till The Day I Die) a zpívá i té současné (závěr alba Leave You With A Smile). Ve stáří si jistě nelibuje, mládí postrádá, ale zároveň ujišťuje, že „stará kytara zní lépe“ (Dusty Bottles), což je nejen hezká metafora, ale zároveň narážka na Nelsonovu legendární akustickou kytaru zvanou Trigger.
Na tu už hraje na albu jen zřídka, nejpatrněji na zmíněném prvním singlu, jeho prsty patrně už nejsou tak ohebné, aby uhrály typické mexikánsko-reinhardtovské doprovody, natožpak sóla. Od brilantní a stylové hry na nástroje má ale naprosto jistou a ostřílenou kapelu, která jeho pěveckou jistotu na tomto výborném albu ještě násobí.
