Obdivuhodná stálá expozice Muzea moderního a současného umění v Nice se soustřeďuje hlavně na francouzský nový realismus a pop-art (Yves Klein, Robert Rauschenberg nebo Niki de Saint Phalle). Je rozdělená do tří rozsáhlých a výtečně uspořádaných pater a jejich důkladnější prohlídka návštěvníka bezvýhradně pohltí.
Vedle toho se tu přes celé léto koná mezinárodní výstava nazvaná Cosmogonies, au gré des éléments (Kosmologie, podle prvků). Téma zpracovává nezvyklým způsobem. Je zaměřená hlavně na konceptuální umění, na procesy probíhající v přírodě, na působení živlů jako je oheň, voda, země, vzduch, na akce umělců v různých prostředích, na vnímání a ztvárnění vztahů ve vesmíru.
Nová galerie 8mička. Umění na půl cesty mezi Prahou a Brnem |
Kosmologie je téma, jímž se zabývají nebo se ho aspoň dotýkají různí umělci. Přistupují k němu z různých stran, využívají k jeho ztvárnění rozmanité výrazové prostředky – od těch klasických až po nejsoučasnější. Přemýšlejí přitom o vztazích mezi uměleckým projevem a výzkumy přírodních věd, jejichž objevy samozřejmě umělecký projev ovlivňují. Těžko si představíme některé směry 20. století bez nových přírodovědeckých a filozofických teorií a systémů.
Na výstavě se setkáme s velkými jmény, ale i s méně známými umělci. Hned v úvodu je instalované sugestivní černobílé video slavné srbské performerky Mariny Abramovič (Bělehrad 1948), které ji zachycuje jakoby unášenou mořským příbojem, letargicky ležící se zavřenýma očima. Brit Anthony McCall (Londýn 1973) vytváří série filmů zachycujících kolektivní performance, v nichž reaguje na působení živlů a zároveň zaznamenává rituály, kterými vstupuje do přírody a nahlíží do ní ne otřelým způsobem. Vytvořil působivou performanci s ohněm, která symbolizuje řád a zároveň až nezvladatelnou sílu vnášenou pravidelně rozmístěnými ohni do večerní krajiny.
Až mysteriózní akce připomíná tvorbu českých umělců Olafa Hanela, Eduarda Ovčáčka nebo Svatopluka Klimeše, kteří podobným způsobem interpretují přírodu. Dvojice Boyle Family (Mark Boyle, Glasgow 1934 – Londýn 2006, Joan Hills, Edinburgh 1931) se zabývala zkoumáním povrchu Země, její různorodou strukturou, která se mění podle toho, jaké procesy tu probíhaly, jak se krajina vyvíjela.
Evariste Richer (Montpellier 1969) je fascinován přírodními vědami, meteorologií, geologií či astronomií a ztvárňuje energie, které působí na přírodu a celý vesmír. Je tu zastoupen i Giuseppe Penone (Goressio 1947), příslušník slavného italského uměleckého hnutí Arte povera, který experimentuje s různými procesy– doteky, dojmy či překážkami– a je velmi blízký českému konceptuálnímu umělci Ivanu Kafkovi. Přímo Kosmologií nazval sérii experimentálních kreseb Yves Klein (Nice 1928 – Paříž 1962), který coby přední představitel nového poválečného umění pracoval s čistými pigmenty (v českém umění má v tomto směru následovníka v Miloši Šejnovi), s otisky těl tvořících „živé štětce“ nebo s ohněm a jeho stopami. Noël Dolla (Nice 1946) nechal působit na plochu nepříliš rozměrných kartonů plyny vycházející ze sopky a zaznamenal tak procesy, které mají s kosmogonií, s utvářením planet a jejich soustav, přímou souvislost. Peter A .Hutchinson (Londýn 1932) zase propojuje ve svých fotografických kolážích různé prvky z přírody, které ho fascinují a rozvíjejí jeho i divákovu představivost. Jde o téma skutečně mezinárodní, v různých podobách se objevuje v umění různých národů a epoch. V českém umění 20. i 21. století najdeme kromě již uvedených umělců řadu osobností, kteří se vesmírem zabývají. Z klasiků stačí připomenout Františka Kupku, Josefa Šímu nebo Václava Boštíka, ze současných autorů třeba Jiřího Matouška nebo Pavla Mrkuse.
Cosmogonies, au gré des éléments Muzeum moderního a současného umění v Nice, do 16. září |
