Svět knihy v květnu, Měsíc autorského čtení v červenci, Festival spisovatelů v říjnu. První a třetí s tradicí od kraje devadesátých let, brněnský Měsíc autorského čtení pak od roku 2000. Jakkoli tu vývojovou kontinuitu v minulých třech letech nabourala pandemie covidu.
Výkladní skříň
Svět knihy startuje už za pár týdnů, jedenáctého května. A už známe hosty a jejich knižní novinky v překladu: Serhyj Žadan (Internát), Vladimir Sorokin (Cukrový Kreml), Ben Aaronovitch (Co dělala Abigail v létě), Irena Brežná (Nevděčná cizinka), Elżbieta Cherezińska (Hrdá), Maylis de Kerangalová (Život za život) nebo Robert Fulghum (Tak nemožně zřejmé). Samé hvězdy, samá velká jména. Ukrajina, Rusko, Velká Británie, Slovensko, Polsko, Francie, Spojené státy americké. Letos nebude žádná hlavní hostující země.
Hodí se rezignace do současného světa? Filozofka vysvětluje paradoxní cestu v duchovním růstu |
Proč? Protože předloni byla Francie, loni Itálie – a napřesrok bude Německo. „Samé velké kultury, světové jazyky, s nadsázkou literární velmoci,“ říká šéf Světa knihy Radovan Auer. „Došlo nám, že je potřeba koncept pro jednou trochu upravit a dát prostor autorům, kteří za sebou tu velkou zemi nemají. A šli jsme až k úplnému protipólu. Pro letošek chceme být platformou tvůrcům, kteří nejsou zcela ukotveni jen v jedné zemi, v jednom teritoriu, ale naopak přecházejí z jedné kultury do druhé. Proto jsme zvolili motto ,Autoři bez hranic’.“
Bez hranic je tak trochu i místo, kde se Svět knihy koná: Průmyslový palác na pražském Výstavišti prochází rozsáhlou přestavbou – takže se veletrh a festival rozprostřel po okolí. Loni to fungovalo výborně: akci navštívilo historicky rekordních čtyřiapadesát tisíc lidí.
A ještě něco bude na letošním ročníku Světa knihy jinak, respektive nově: dva projekty na podporu knihkupců a knižního trhu. Jejich názvy mluví za obsahy: Podporuj svého knihkupce a Central and East European Book Market. „To je naše velká mise, kterou jsme několik let připravovali, kvůli covidu odložili, ale která letos opravdu startuje. V kontextu mezinárodního trhu s knihami a knižními právy bychom se rádi v horizontu několika let stali výkladní skříní středo- a východoevropské literatury,“ dodává Auer.
Letošní Měsíc autorského čtení má pořadové číslo dvacet čtyři. A hostovat bude jednatřicet spisovatelů a spisovatelek z Norska. K Islandu, který byl hlavní zemí loni, je to sice geograficky kousek, vlastně jen přes moře, ale jinak je tu víc rozdílů: zatímco z islandské literatury jsme donedávna znali minimum, „norská literatura je na tom docela jinak, patří i u nás k těm nejpřekládanějším, je to móda, trend,“ říká Petr Minařík z agentury Větrné mlýny, která MAČ organizuje.
Norsko je globálně výborně vidět: „Možná to bude znít jako nadsázka, ale jsem přesvědčený,“ pokračuje Minařík, „že norská literatura odvádí pro svou zemi stejnou práci v PR jako v sousedním Švédsku nábytkářská firma Ikea.“ Jedním dechem ale dodává: „Dáme si samozřejmě pozor, abychom nešli jen po slavných jménech a vydaných knižních titulech.“
Medicína a muzika mají hodně společného. Vždyť přece hudba léčí, říká ředitel nakladatelství |
Po slavných jménech nejde ani paralelní linka česko-slovenských autorů: tady se odjakživa potkávají bestselleristi a bestselleristky se začátečníky a začátečnicemi. MAČ je vždycky zdravý mix. Také lokálně – protože festival, největší ve střední Evropě, je na kolečkách: spojuje Česko, Slovensko a donedávna ještě Polsko a Ukrajinu. Polsko je sice už pár let ze hry, ale „letos bychom chtěli na festivalovou mapu v nějaké podobě vrátit Lvov, který loni vypadl,“ pokračuje Minařík.
Co víc: „V březnu vznikl v Brně rezidenční byt Měsíce autorského čtení a Větrných mlýnů pro ukrajinské spisovatele. Zatím pro deset autorů, kteří se budou střídat po měsíci. A rádi bychom udělali něco také přímo na Ukrajině, vyrazili tam s českými a slovenskými autory.“
Rozhodně nekončíme
A Festival spisovatelů Praha, který je v českých zemích z literárních a knižních akcí po devětaosmdesátém služebně nejstarší? Třicátý ročník, který proběhl před třemi lety, v čase nejbrutálnějšího covidu, vypadal jako poslední. Z tehdejšího programu se nakonec odhlásila řada velkých jmen. Dost jich ale zbylo i tak, třeba Nizozemec Arnon Grunberg – a hlavně Nigerijec Wole Soyinka, ročník 1934. V letech 2021 a 2022 pak festival víceméně pauzíroval, hlásil se o slovo jen drobnějšími akcemi hlavně výstavního typu a často mimo Prahu. Víc se tehdy soustředil na stopu v dějinách: na archivní zpracování fotografií a videozáznamů těch stovek a stovek dosavadních autorských vystoupení. Letos by měl festival ožít opět v plném rozsahu.
Mrtvoly možná oživnou. Blbiny a manipulace umělé inteligence dají novou šanci tradičním médiím |
To je dobrá zpráva – z několika důvodů. Zaprvé: Festival spisovatelů si s Měsícem autorského čtení a Světem knihy přímo nekonkuruje, naopak společně skládají pestrou literární mozaiku, ať jde o autory domácí, nebo překladové.
Zadruhé: Marchova akce vždycky stavěla na formátu diskuse. S velkými jmény kolem diskusního stolu, častokrát s laureáty těch nejzvučnějších literárních cen, včetně Bookerovy nebo Nobelovy.
Zatřetí: diskutující otvírali vesměs aktuální, naléhavá témata – jakkoli byla motta jednotlivých ročníků obecná. A konečně začtvrté: Marchův americký původ byl odjakživa výhodou, protože viděl zdejší situaci zvenčí, a tedy jinak. Pro letošek má festival předběžně domluvenou řadu zvučných jmen. Problém je ovšem nasnadě: finance. Plnohodnotný návrat Festivalu spisovatelů Praha je zatím otevřený. Uvidíme v říjnu.
