Zámořská kinematografie má stále průraznost pravého „kulturního imperialisty“. Vládne ve většině zemí světa, ty se jí navíc ochotně přizpůsobují okatou amerikanizací své produkce. Nejzajímavější evropské a asijské filmy jsou v USA neobratně remakovány, talentované zahraniční tvůrce pak svádí cinkot dolaru, načež se z osobitých tvůrců stávají nepříliš zajímaví námezdní dělníci, vytržení z kontextu své rodné kinematografie, a tedy i přirozeného filmového vyjadřování.
Hodnocení LN | |||
** |
|||
Kdo z takových důvodů Hollywood považuje za dílo ďáblovo, toho jistě potěší Nebezpečný cíl. Mdlý thriller totiž všechny výše zmíněné nepravosti potvrzuje.
Odstřelovač zmítaný emocemi Snímek v originále nazvaný Bangkok Dangerous je remakem stejnojmenného thajského hitu z roku 1999. Stejně jako v případě nedávné americké verze Funny Games od Michaela Hanekeho se i tentokrát nové podoby ujali sami autoři originálu. Pro thajská dvojčata Oxida a Dannyho Pangovy je Nebezpečný cíl už třetí americkou produkcí, přesto jako by se režisérské duo stále nedokázalo adaptovat na nové tvůrčí podmínky. Amerika jako by je zbavila talentu i řemeslné zručnosti a srazila je na úroveň podprůměrných rutinérů, dobrých tak pro natáčení videobéček se Stevenem Seagalem.
Hlavní hvězda Nebezpečného cíle bude Seagalovi možná za pár let konkurovat, prozatím je to ovšem právě Nicolas Cage, kdo svou „hvězdností“ řadí Nebezpečný cíl mezi áčkové thrillery.
Držitel Oscara za Leaving Las Vegas, akční hvězda druhé půlky 90. let a tahoun komerčně úspěšné série Lovci pokladů neprožívá zrovna dobré období. Jeho největší projekty vydělávají, hvězdná aura však trpí pod návalem ironických poznámek na vrub jeho účesu i upadajícího herectví. (Hitem internetu se stal sestřih pološílených výstupů z nedávného hororu Rituál, kde Cage mimo jiné pobíhá v kostýmu medvěda a s pistolí v ruce krade jízdní kolo.) I v Nebezpečném cíli působí slavný herec většinou jen směšně. Pro roli mlčenlivého odstřelovače, zmítaného na sklonku kariéry emocemi, užil hned několik různých výrazů, ani v jednom z nich však není přesvědčivý. Zprvu se pokouší svého nájemného vraha líčit jako existenciálního hrdinu postmoderní doby, k čemuž mu slouží buď dramaticky zkrabacené čelo, nebo pochmurný výraz člověka, jenž se právě dozvěděl, že za dva dny nastane armageddon a první, kdo při něm zemře, bude jeho babička.
Následně, když Cageův zabiják bere do učení mladého thajského flákače, dojde k užití univerzální polohy „mentor a trenér“. Jsou to právě vděčné tréninkové koláže, s rozstřelováním melounů a osvojováním bojových technik, kdy se Nebezpečný cíl dokáže vymanit z bahna nudy.
Jenže hned vzápětí se ústřední hrdina zamiluje a plátnu znovu vévodí Cageova herecká zkoprnělost. Pohledem mladíka před první polucí zálibně pozoruje svou vyvolenou, spanilou dívku z lékárny. Zajde si na romantickou večeři, při které chroupá jakési thajské listoví, a pak se párkrát něžně přitulí, což má navodit dojem osudového milostného vztahu a zároveň fungovat jako sofistikovaný kontrapunkt vůči metropoli plné neřesti.
Bratři Pangové bohužel neznají míru, a tak toporného Cage máchají v pocitech do zemdlení. Jejich pohled na lásku je navíc klasicky „asijsky přepálený“, zalyká se ve zpomalovačkách a atmosféře fatální emocionality. S připitoměle akčním a skrz naskrz americkým zbytkem to nejde příliš dohromady.
Absolutní dno mine film jen těsně. Zachrání jej už zmíněné výcvikové pasáže a průměrné akční finále. Bez nich by byl Nebezpečný cíl opravdu výjimečným nepodarkem, plácajícím dohromady milostnou poezii, přestřelky a tupé honičky, které neskončí ani po několika výstřelech do benzinové nádrže. Takto je lepší, i když jen o vlas nebožáka Nika Cage.