Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

ZÁPISKY Z KARANTÉNY: Beatles po padesáti a po pětadvaceti letech

Kultura

  5:00
I když venku létají koronaviry, v kultuře se pořád něco děje a lze to sledovat i z karantény. Tyto poznámky k poslouchání, čtení či dívání ve vynuceném domácím azylu si nedělají ambici na objektivitu ani úplnost.

Snímek použitý na přebalu alba Abbey Road foto: Reprofoto

Včera, 10. dubna, to bylo padesát let, co se oficiálně rozpadli Beatles. Hudební „manželství“, které trvalo - počítáme-li i úplně ranou fázi - deset let, během kterých toho ti čtyři kluci udělali tolik, že se z toho hudební scéna dodnes pořádně nevzpamatovala, bylo sice už nějakou dobu v troskách, ale právě v dubnu 1970 Paul McCartney oznámil svůj odchod z kapely a tím její faktický konec.

Takové výročí stálo za to si soukromě připomenout. Já to udělal tak, že jsem si skutečně po dlouhých letech pustil dvě písničky vzniklé až „po životě“. Totiž Free As A Bird a Real Love, které na základě Lennonových demonahrávek dodělali ostatní ex-členové a vydali v roce 1995. Ačkoli v době vzniku si z nich nikdo moc na pozadí nesedal, dnes slyším, jak jsou to vlastně krásné písničky, typicky propracované do posledního detailu (Harrisonova slidekytara v první jmenované!). A jak milé jsou i oba klipy. Největší šok ale je, že už je to čtvrt století, kdy tyhle dvě písničky byly nové. Jako by to bylo včera.

Není ale potřeba se obracet jen do minulosti. „Co teď vlastně děláš, když žádná nová hudba není?“, ptá se mě každou chvíli někdo. Tomu se můžu jen smát. Když si odmyslím, že člověk nestíhá sledovat všechny ty živé streamy, co jich je plný internet, vycházejí taky, korona-nekorona, pořád nové desky. Samozřejmě, byly natočeny ještě „ve svobodě“ a bude-li jaké hluché období z vydavatelského hlediska, přijde později. Ale to, co vychází teď, se nedá ani pořádně uposlouchat, natož „upsat“. Namátkou z domácích zdrojů za poslední týdny pocta Petru Skoumalovi v podání Olina Nejezchleby (Narodíme se jen jednou), nová Lenka Nová (Dopisy), akustický živák Houpacích koní (Soulkostel) nebo eponymní kousek kapely písničkářky Markéty Zdeňkové MarZ. O záplavě zahraničních titulů zase příště. HUDBA ŽIJE!

V gesci obchodu Kytary.cz vzniká už nějakou dobu youtubeový seriál Kumšt. Mnohé díly jsou skutečně - v nejlepším slova smyslu - k popukání. Pánové nelenili a vytvořili tematické pokračování Jak složit aktuální hit. Pozoruhodné jsou na tom dvě věci: 1/ jako by někteří rychlí tvůrci ve svých korona-častuškách četli tvůrcům virtuálního workshopu myšlenky už o nějaký ten týden dřív, 2/ mnohé z rad spolehlivě fungují i u hitů, kterými nás někteří populární zpěváci obtěžovali už dávno před epidemií. Že by na té esoterice opravdu něco bylo?

A na závěr něco, co je možná dost na hraně (a zvlášť přísný bojovník proti kýči by možná řekl, že až za hranou), ale neodpustím si to. Je to nahrávka z doby, kdy my jsme se coby aktivní účastníci nouzového stavu teprve hledali, ale v Itálii už setsakra věděli, která bije. Nevím, nakolik je níže uvedená nahrávka „zfalšovaná“ a nakolik se dá doopravdy takhle virtuální sbor intonačně a rytmicky ohlídat. Každopádně je to působivé. I proto, že Verdiho Sbor Židů z opery Nabucco je patrně vůbec nejslavnější sborová pasáž operních dějin.

Autor: