V současné napjaté době si všichni tak nějak držíme palce, soucítíme spolu, někdy se i vzájemně litujeme. Jsme nebývale tolerantní i k věcem a lidem, kterým bychom jinak jen tak něco neodpustili. Pojďme aspoň na chvíli odhodit tuhle snad až přehnanou empatii a být trochu zlomyslní. Například: mrzí někoho, snad kromě Bena Cristovaa, že byla letos zrušena písničková soutěž Eurovize a místo ní bude jen nějaký jednorázový dvouhodinový zábavný pořad? Tahle kýčovitá estráda, kterou z nepochopitelných důvodů sledují miliony diváků, stojí šílené peníze a nepochybně ještě šílenější generuje, letos nebude - a pro mě je to, přiznávám, dobrá zpráva. Kdyby kvůli ničemu jinému, třeba už jen proto, že nebudu muset o jejích výsledcích nic psát a posté připomínat, že vítězství ani výhra v téhle šaškárně vůbec nic neznamená. Schválně: vzpomene si aspoň někdo z vás, jak se jmenoval loňský vítěz? Bez googlování prosím!
Naproti tomu nehodlám házet vidle do Tomáše Kluse. Tedy do jeho pětipísňového EP, které vydal pod názvem Pět pohromadě a zaměřil je na aktuální koronavirová témata. Ty písničky jsou takové...no, prostě klusovské, znáte to...ale tohle není recenze. Nepochybně si svoje posluchače najdou. Jako nejdůležitější vidím, že výtěžek z prodeje Klus věnuje na charitativní účely na podporu dobrovolníků, bojujících s epidemií. Proto o tom taky píšu, pro případ, že by o tomto počinu nějaký Klusův fanoušek ještě nevěděl. Poslouchat mě to nikdo nenutí, ale - respekt. Případné recenzní shrnutí umělecké reflexe koronaviru v reálném čase si nechme na dobu, kdy se tomuhle všemu budeme smát.
Hodně firem na cokoli se snaží v době umrtvené ekonomiky na sebe upozornit nejrůznějšími způsoby, některé z nich jsou vlastně i docela lákavé. Například Furch, moravská firma, vyrábějící na špičkové úrovni proslulé akustické kytary (hraje na ně skutečně kdekdo, kdo u nás na hudební scéně něco znamená, ale i hodně známých zahraničních muzikantů), přišla s originální soutěží o tři nástroje ze svých dílen. Úkolem soutěžících je navrhnout originální ozdobné vykládání hmatníku kytary a to následně publikovat na svůj vlastní instagramový profil. Tři nejlepší získají kytaru s vlastním navrženým vykládáním, tedy naprostý originál. Pro výtvarně talentované muzikanty skvělý způsob, jak si zpříjemnit karanténu.
Václav Havelka, frontman skupiny Please The Trees, autor divadelních a filmových hudeb a iniciátor řady dalších projektů, tráví zjevně nouzový stav na venkově. Pro potěchu svoji i svých fanoušků zahájil sérii videonahrávek na YouTube a sdílených na sociálních sítích pod názvem Distant Sessions For The Covid-19 Times. Včera mě potěšil, když zveřejnil svoji verzi jedné z nejkrásnějších písní Neila Younga Harvest Moon, nahranou zcela sólově v plenéru. Odjakživa jsem si říkal, že Havelka a Young jsou blíženci, ale až teď je to stvrzeno naplno. Navíc pro tu příležitost Václav stylově nasadil youngovskou kostku, i za to body navrch.
