Pátek 19. července 2024, svátek má Čeněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

ZÁPISKY Z KARANTÉNY: Možná si to ten náš nárůdek všechno zaslouží

Kultura

  5:00
Praha - I když venku létají koronaviry, v kultuře se pořád něco děje a lze to sledovat i z karantény. Tyto poznámky k poslouchání, čtení či dívání ve vynuceném domácím azylu si nedělají ambici na objektivitu ani úplnost.

Jednou z hereček, které v kampani Radiožurnálu děkují lékařům a sestrám je Iva Pazderková foto: repro Lidovky.cz

Politici a různí komentátoři rádi chválí „náš národ“ za to, jak se v době nouzového stavu krásně semkl, jak drží při sobě, jak se všichni mají rádi, šijí roušky, ty si zadarmo rozdávají a vůbec je všechno ideální jak v pohádce. Na to, aby člověk sám sebe z téhle pohádky vyvedl, stačí, aby se ukliknul a zabrousil na sociální sítě mimo svou bublinu.

Například Český rozhlas Radiožurnál spustil docela sympatickou kampaň, v níž známé tváře (narazil jsem jen na herečky, možná tam jsou i jiné osobnosti) děkují lékařům, sestrám a vůbec těm v takzvané první linii. Hezké gesto. Ale když si člověk projede desítky reakcí, které tyto jednoduché klipy doprovázejí, orosí se mu čelo. Samozřejmě se nedá z kýblů špíny, vylitých nějakými zlými psychopaty, nic vyvozovat, ale člověk si stejně říká, jestli si tohle všecko, co teď prožíváme, ten náš závistivý nárůdek náhodou tak trochu nezaslouží.

Ale jinak, pokud zrovna nejde o něco, co nám zvedne mandle, trochu otupujeme, zdá se mi. Při surfování internetem vidím, že se už zdaleka tolik neřeší různé streamy nebo charity jako třeba před týdnem nebo čtrnácti dny. A přiznávám, že to vidím i sám na sobě. Samozřejmě mám nejrůznějších zpráv na tato témata denně plnou mailovou schránku. Samozřejmě, za každou takovou akci, ať už má za cíl podpořit cokoliv chvályhodného, stojí spousta práce konkrétních lidí. Tu podporu si zaslouží stovky, ba tisíce kulturních subjektů. Ale všem se prostě vyhovět nedá - ani ve smyslu novinářské, ani občanské či fanouškovské osobní podpory. Je smutné, ale zároveň poctivé si to přiznat.

Koronavirus si zvolna vybírá své oběti mezi známými osobnostmi, zejména ve Spojených státech. Aktuální zpráva hovoří o úmrtí skvělého producenta Hala Willnera, který na komplikace s nemocí covid-19 zemřel ve věku 64 let. Willner byl naprosto mimořádná osobnost. Kromě toho, že skvěle vyprodukoval několik řadových alb různých interpretů včetně comebackového alba Marianne Faitfull Strange Weather (1987), které já osobně považuji za její nejlepší, se specializoval na projekty takzvaných tributů.

Tedy poct různým skladatelům v podání různých interpretů. A míval opravdu skvělé nápady, jako když na album Weird Nightmare: Meditations on Mingus v roce 1992 sezval k poctě jazzmana Charlese Minguse půlku aktuální americké avantgardy. Mezi jeho další skvělé projekty patří například pocty Nino Rotovi, hudbě z disneyovek, Kurtu Weillovi nebo Leonardu Cohenovi. Willnerovým majstrštykem pak byl cyklus dvou dvojCD Rogue´s Gallery (2006), kde staré anglické pirátské songy zpívají mj. lidé jako Nick Cave, Sting, Bono nebo Lou Reed. Taková předčasná smrt opravdu zamrzí.

Hal Willner

Autor: