Kurátor Michal Novotný připravil pro Sbírku moderního umění Národní galerie výstavu, v níž se zamýšlí nad současným životním stylem, jak ho vnímá několik značně různorodých umělců. Jejich tvorba je vlastně dokreslením Novotného úvahy nad tím, co pro nás znamená digitální svět, jak dalece nás ovládá, co nám přináší a co nám naopak bere. Projekt zajímavým způsobem reflektuje nepopiratelnou skutečnost, že jsme čím dál víc spojeni se svými mobily a počítači, že prožíváme nejen skutečný, ale i virtuální život. V něm se mnohdy ztrácíme, ale na druhou stranu nám pomáhá překonávat (možná jen zdánlivě) samotu. Můžeme se s kýmkoliv na dálku spojit takřka v jakémkoliv čase, můžeme sdělit své dojmy a myšlenky široké skupině lidí, z nichž mnohé jsme osobně nikdy neviděli.
Dobrovolné zřeknutí se soukromí a svobody
Uzavíráme i podivné vztahy, stalo se zvykem, že lidé zveřejňují příběhy svých blízkých i své vlastní, že se tak vydávají všanc takřka komukoliv, ztrácejí soukromí tím, že nechávají ostatní nahlédnout do nejintimnějších zákoutí svých životů. Michal Novotný musel nad těmito proměnami a nad jejich zrcadlením v umělecké tvorbě dlouho přemítat a našel autory, kteří každý po svém reflektují proměnu současné společnosti, jež má k dispozici ty nejdokonalejší technologie umožňující okamžité předávání informací, šířených takřka bez hranic. Je to sice velká výhoda, že se okamžitě můžeme dozvědět, co se děje na opačném konci světa, ale zároveň jsou lidé zranitelnější, protože technologie jsou schopné odhalit i to, co bychom chtěli nechat utajené. Podle toho se také mění výrazové prostředky výtvarného umění, smazávají se hranice mezi jednotlivými oblastmi, které čím dál víc prorůstají.
Výstava nabízí díla zahraničních autorů z nejrůznějších zemí. Rachel McLean nás nutí zamyslet se nad tím, jak žijeme, jaké vyznáváme hodnoty a co asi očekáváme od budoucnosti. V jejích digitálních tiscích se zrcadlí divokost, naděje, podivnost i beznaděj naší doby, která se tak rychle proměňuje nejen ve vývoji technologií předbíhajících naše myšlení, ale také ve vztazích, které se posouvají v něčem k lepšímu i k horšímu. Vyjadřuje současnou atmosféru jako plnou emocí a naznačuje, že často jednáme jen na základě pocitů, nikoliv na základě analýzy a že se racionalita vytrácí.
Darja Bajagić vyjadřuje prostřednictvím znaků a symbolů agresivitu současného světa, který dovoluje přežít jen těm nejsilnějším nebo spíš nejotrlejším. Vystihuje tedy dominantnost a ztrátu tolerance k odlišným názorům a pohledům na společnost, upozorňuje na narůstající nesvobodu a na propojování neslučitelných prostředí, na nenormálnost a vulgárnost vztahů. Její obrazy hluboce vypovídají o současnosti, o zrození, smrti i sexualitě, o nejisté budoucnosti a zapomenuté minulosti.
Viktor Timofejev vypovídá o tom, jak je nesnadné přežít, jak se většina lidí musí o své místo prát, jak blízko může být apokalypsa, která zničí celou civilizaci. Rovnováha ve společenských vztazích je křehká, náš prostor se může snadno změnit v jakýsi totalitní tábor, kde vládnou zákony silnějších a surovějších. Je až neuvěřitelné, jak snadno se zbavujeme osobní svobody a soukromí, necháme sebou manipulovat a podléháme demagogickým ideologiím.
Ivana Bašić spojuje nesourodé a nespojitelné materiály, které mají odlišné fyzikální vlastnosti (sklo, vosk, ocel...). Vyjadřuje zranitelnost našeho života i vztahů mezi lidmi, nejistotu budoucího vývoje společnosti i možné dezinterpretace minulosti a přítomnosti. Její vize nejsou nijak optimistické, ale přesto naznačují jakousi naději. Do její tvorby se promítá bizarnost současného světa v jemném navázání na odkaz hnutí dada.
Louisa Galiardi spojuje ve svých obrazech různé technické postupy, vychází z malby v počítačovém programu a tisky dotváří gelem nebo lakem na nehty. V její tvorbě se zrcadlí současný životní styl, reaguje na všudypřítomnou reklamu. Umělkyně si pohrává s měřítky, její malba působí rafinovaně a přitom důrazně, nebo dokonce ostře a agresivně. Také však příjemně dekorativně s ohledem na vyváženou kompozici.
I další zúčastnění umělci dokládají svou tvorbou, jak se prolínají různé technologie, jak se neustále rozšiřují výrazové možnosti a také jak zásadně se mění tvář současného světa v úzké souvislosti s nimi. Život si lze už tak těžko bez nich představit, ale přitom jsou elektronické sítě, jejichž prostřednictvím navazujeme často jen zdánlivé vztahy, zranitelnější, než si dovedeme představit. Závěrem chci dodat, že je dobře, že Národní galerie připravuje vlastní tematické projekty, které reagují na proměny umění i společnosti v současnosti. Bylo by třeba, aby tato výstava nezůstala ojedinělá, aby instituce sledovala celou šíři uměleckých názorů a aby zvala i externí (naše i zahraniční) kurátory, kteří mají co říct k současnému, minulému i budoucímu vývoji.
DIGITÁLNÍ BLÍZKOSTKurátor Michal Novotný Národní galerie Praha Veletržní palác, do 10. 7. 2022 |
