Tomáš Baťa se totiž nezasloužil „pouze“ o výstavbu továrny na boty, ale i o vybudování obchodních a bytových domů, řadových domků pro zaměstnance, kulturních center atd. Architektonický charakter Zlína nese navždy „podpis“ Bati a jeho dvorních architektů, k nimž patřil například Gočár, Kotěra a další. ¨
Expozice, která využila všech možných dostupných exponátů od originálních architektonických studií, plánů, maket, modelů, fotografií až po obří záběry a výrobky firmy, bude přístupna do 31. května.
Výtah s tekoucí vodou
Obor výstavnictví má léty prověřeno, že architektonické výstavy se velmi těžce sestavují tak, aby zaujaly i laiky a širokou veřejnost.
Tentokrát by však mohla mít zmíněná instalace úspěch. Jednak se zabývá impériem jednoho z největších a nejúspěšnějších českých podnikatelů, jehož některé názory a manýry jsou dodnes citovány, jednak Zlín (i v době, kdy byl přejmenován na Gottwaldov) byl a je významným obchodním a kulturním centrem. Baťa si byl vědom, že dobrý a výkonný pracovník musí také odpočívat a relaxovat. Zlín tedy nebyl jen jedna velká fabrika s pověstnou Baťovou pracovnou ve výtahu, ale také sídliště rodinných domků, dobře vybavená nemocnice, divadlo, výstavní síň...
Výroba a její zisk může pomoci ke vzniku dalších, méně lukrativních aktivit. Prosperující město s vysokou zaměstnaností simohlo dovolit stavbu kulturních center i v satelitech (např. v Otrokovicích...), filmových ateliérů, vysokých škol atd.
Autorky výstavy Radomíra Sedláková a Ladislava Horňáková se zaměřily především na to, aby ukázaly podstatu zlínské architektury, která má originální prvky. „V jejím základu stojí jedno z nejpromyšlenějších užití standardizace a typizace, maximální ekonomizace pořízení stavby a maximální zjednodušení a omezení počtu stavebních prvků na všechny typy staveb,“ uvedly kurátorky. Dodaly, že stejné prvky - železobetonový skelet s unifikovaným rozporem, cihelnou vyzdívkou a okny v kovových rámech -se sice používaly stejně tak na výstavbu internátu, školy, hotelu či továrny, nicméně výsledkem je jedna z nejpůsobivějších větví moderní architektury.
Zásluhou pověstného fenomenálního ekonomického myšlení Bati a jeho výběru vynikajících architektů se Zlín může dodnes pyšnit výjimečností, která nemá ve světě obdoby. „Vznikla architektura rychlá, úsporná, racionální, dokonale funkční a bezzdobná. Architektura, jež působí jako dokonale fungující stroj a zároveň funguje i jako firemní značka. Je nenapodobitelná a nenapodobovaná,“ dodala Radomíra Sedláková.
Výstava překvapí velkou kolekcí dobových fotografií, z nichž některé jsou nazvětšovány do obřích rozměrů a návštěvník se před nimi na okamžik ocitne v ruchu tehdejšího města, kdy davy zaměstnanců vycházejí po směně bránou baťových závodů a jdou do obchodního centra Zlína utratit vydělané peníze.
Konec Baťova Zlína
Expozice nezapomíná ani na velkou chronologickou tabuli, která připomíná nejdůležitější události v životě rodiny a firmy Baťa od založení obuvnické živnosti přes tragickou smrt Tomáše Bati při leteckém neštěstí v roce 1932 a převzetím firmy nevlastním bratrem Janem Antonínem. Stejně tak sledují tuto dobu vystavené exponáty, z nichž řada je vystavena úplně poprvé. Výstava zahrnuje nejen původní kresby a plány Karfíka, Lorence, Voženílka a dalších, představující dobu vrcholného vývoje, ale také projekty a realizace z 50. let, kdy i sem nastupuje panelová prefabrikace a další již méně šťastné stavební počiny.
Součástí instalace, kterou velmi vkusně vyřešil Stanislav Kolíbal, jsou samozřejmě plány a snímky Baťovy slavné vily a dalších nejvýznamnějších staveb Zlína, k nimž patří Správní budova, památník T. Bati, tovární areál, nemocnice, známé rodinné dvojdomky atd. Celkovému dojmu a představě o Baťově Zlíně pomáhají i další předměty, jako například tehdejší reklamní plakáty na zboží firmy Baťa od bot po pneumatiky, jízdní kola nebo hračky...
Vystavené exponáty byly svezeny z mnoha míst republiky, řadu z nich zapůjčila Nadace T. Bati, Filmové ateliéry, Národní technické muzeum Praha a další instituce.
Expozice, která využila všech možných dostupných exponátů od originálních architektonických studií, plánů, maket, modelů, fotografií až po obří záběry a výrobky firmy, bude přístupna do 31. května.
Výtah s tekoucí vodou
Obor výstavnictví má léty prověřeno, že architektonické výstavy se velmi těžce sestavují tak, aby zaujaly i laiky a širokou veřejnost.
Tentokrát by však mohla mít zmíněná instalace úspěch. Jednak se zabývá impériem jednoho z největších a nejúspěšnějších českých podnikatelů, jehož některé názory a manýry jsou dodnes citovány, jednak Zlín (i v době, kdy byl přejmenován na Gottwaldov) byl a je významným obchodním a kulturním centrem. Baťa si byl vědom, že dobrý a výkonný pracovník musí také odpočívat a relaxovat. Zlín tedy nebyl jen jedna velká fabrika s pověstnou Baťovou pracovnou ve výtahu, ale také sídliště rodinných domků, dobře vybavená nemocnice, divadlo, výstavní síň...
Výroba a její zisk může pomoci ke vzniku dalších, méně lukrativních aktivit. Prosperující město s vysokou zaměstnaností simohlo dovolit stavbu kulturních center i v satelitech (např. v Otrokovicích...), filmových ateliérů, vysokých škol atd.
Autorky výstavy Radomíra Sedláková a Ladislava Horňáková se zaměřily především na to, aby ukázaly podstatu zlínské architektury, která má originální prvky. „V jejím základu stojí jedno z nejpromyšlenějších užití standardizace a typizace, maximální ekonomizace pořízení stavby a maximální zjednodušení a omezení počtu stavebních prvků na všechny typy staveb,“ uvedly kurátorky. Dodaly, že stejné prvky - železobetonový skelet s unifikovaným rozporem, cihelnou vyzdívkou a okny v kovových rámech -se sice používaly stejně tak na výstavbu internátu, školy, hotelu či továrny, nicméně výsledkem je jedna z nejpůsobivějších větví moderní architektury.
Zásluhou pověstného fenomenálního ekonomického myšlení Bati a jeho výběru vynikajících architektů se Zlín může dodnes pyšnit výjimečností, která nemá ve světě obdoby. „Vznikla architektura rychlá, úsporná, racionální, dokonale funkční a bezzdobná. Architektura, jež působí jako dokonale fungující stroj a zároveň funguje i jako firemní značka. Je nenapodobitelná a nenapodobovaná,“ dodala Radomíra Sedláková.
Výstava překvapí velkou kolekcí dobových fotografií, z nichž některé jsou nazvětšovány do obřích rozměrů a návštěvník se před nimi na okamžik ocitne v ruchu tehdejšího města, kdy davy zaměstnanců vycházejí po směně bránou baťových závodů a jdou do obchodního centra Zlína utratit vydělané peníze.
Konec Baťova Zlína
Expozice nezapomíná ani na velkou chronologickou tabuli, která připomíná nejdůležitější události v životě rodiny a firmy Baťa od založení obuvnické živnosti přes tragickou smrt Tomáše Bati při leteckém neštěstí v roce 1932 a převzetím firmy nevlastním bratrem Janem Antonínem. Stejně tak sledují tuto dobu vystavené exponáty, z nichž řada je vystavena úplně poprvé. Výstava zahrnuje nejen původní kresby a plány Karfíka, Lorence, Voženílka a dalších, představující dobu vrcholného vývoje, ale také projekty a realizace z 50. let, kdy i sem nastupuje panelová prefabrikace a další již méně šťastné stavební počiny.
Součástí instalace, kterou velmi vkusně vyřešil Stanislav Kolíbal, jsou samozřejmě plány a snímky Baťovy slavné vily a dalších nejvýznamnějších staveb Zlína, k nimž patří Správní budova, památník T. Bati, tovární areál, nemocnice, známé rodinné dvojdomky atd. Celkovému dojmu a představě o Baťově Zlíně pomáhají i další předměty, jako například tehdejší reklamní plakáty na zboží firmy Baťa od bot po pneumatiky, jízdní kola nebo hračky...
Vystavené exponáty byly svezeny z mnoha míst republiky, řadu z nich zapůjčila Nadace T. Bati, Filmové ateliéry, Národní technické muzeum Praha a další instituce.